Máma má raka

Vždyť já toho kluka mam docela rád. Pohlův styl humoru, některý jeho texty, Mártyho frky - ok. Co se týče filmový tvorby, Máma má raka je pro mě premiéra. Očekávání jsem měl asi až moc velký. Po shlédnutí jsem nechápavě kroutil hlavou. Vždyť to, ty vole, nebylo vtipný. Zasmál jsem se akorát při nakupování perníku od toho tlustýho negra a když Pohlův homo táta balil Kamila v sauně. Drtivá většina rádoby vtipnejch scén byla slabá, prostá až kolikrát stupidní bez myšlenky. Jednoduchej scénář, amaterský záběry, špatný herci ... přitom tyhlecty aspekty by pro mě byly vedlejší, protože mi hlavně šlo o humor. Vyobrazení nasávajících trosek mělo být důvěryhodnější. K Řezníkovi prasárny, nechutnosti, absurdno atd patří, a mě to baví (!!!), jen to mělo být lépe provedeno. Zklamání, 30% max. (08.12.2016)

Kdo neviděl Život není krásný a Jehovovu pomstu si nemusí zoufat, film navazuje leda tak tím, že se sem tam objeví známé tváře z Mártyho předešlých dílů, to je ale všechno. Pohl tu zas vyzmrdil naprosto nekompromisní výtvor, který nemá u nás obdoby. Na pomyslné škále od jedné do deseti zvedám prostřední fakáč k nebi a jako správný ateista říkám "nachcat Kristu" a modlím se, abych nedostal rakovinu prdele. Řezníkova filmografie je ale natolik specifická, že pokud je někdo vůči produkci ZNK takzvaně corpus tabula rasa, určitě ho film nijak neosloví, znechuceně si zastrčí péro zpátky do kalhot a n vrchol jeho pyramidy potřeb se dostane možná tak chuť jít se vysrat. Celkově se nedá říct, že by se stylem humoru třetí film nějak lišil, Pohl starší opět homokláduje na výbornou, dokonce se objeví i taťka se synkem a jako vždycky správně zabijou. Řezník nezklamal! Vy zmrdi. (26.09.2016)

Ač je to téměř nemožné, pokusím se teď pokorně vyjádřit veškeré niterné pocity z tohoto mimořádného filmového díla. Je to jako hřejivá a bezpečná mateřská náruč, totálně poblitá zpola natráveným kefírem s kousky nazelenalého kabanosu, jako něžné, pomalé a romantické milování s nádhernou modelkou na kompletně posraných a pochcaných hajzlech v šesté cenové, jako osvěžující letní větřík, vanoucí směrem od čerstvě exhumovaného masového hrobu, jako veselý, čistý a upřímný dětský smích, znějící z onkologické kliniky, jako překrásně rozkvetlá jarní louka, posetá hovny tureckých řidičů kamiónů, plnými hlíst a obsypanými masařkami, jako bezstarostné brouzdání chladivým příbojem v kouzelném tichomořském ránu hned vedle vyvrženého a hnijícího keporkaka, jako první nesmělý polibek na dychtivé dívčí rty, olezlé hnisajícím herpesem, jako právě upečený, křupavý a ještě teplý domácí chléb, velkoryse namazaný ráfkovým tvarohem pět let nemytého bezdomovce či jako milé, citlivé a konejšivé pohlazení po análním znásilnění tlustým, chlupatým a smradlavým cigánským spoluvězněm. Prostě, když se bezbřehý intelekt takto snoubí s absolutní estetikou, nezbývá, než celou duší podlehnout a opájet se pocitem, kolik tu s námi stále žije krásných, moudrých, kulturních, příjemných a neskonale empatických lidí. Ač mě kapku jímá přirozený stud za takovéto explicitní emoční projevy, dvakrát mě to nahlas rozřehtalo tak, že jsem, kurva, nemohl přestat. Díky, Řezníku! (12.10.2016)

Od oscarového začátku až po romantický konec jsem seděl, poulil svá švidravá kukadla a samým nadšením flatuloval natolik, až jsem proflatuloval gaučík. Samozřejmě lžu. V zaujetí dílem jsem naprosto rezignoval na nějaké rozlišování odchozího skupenství a ta hezká, stylová skvrna na parketách mi bude už jednou provždy připomínat, jak měla ondyno máma raka! (06.11.2016)

Taky jsem od toho čekal něco jiného – tedy hlavně co se závěru týče. Řezníkův styl amatérského natáčení mi nějak nevadil v jeho předchozích snímcích, šlo hlavně o všechny ty vulgarity, černý humor, dementní postavy a tak – což bylo splněno i zde, protože Kamil to byl pěkně vychlastaný čúrák – zmlácení chuligánů v lese a teplý fotřík v sauně super, jen škoda, že se tu neobjevilo víc postav z předchozích kousků. Takže já zůstávám pořád u stejného, lehce nadprůměrného ohodnocení. 60% (06.04.2023)