Comizi d'amore
Love Meetings
Hovory o láske
Obsahy(1)
Pasolini s kamerou a mikrofonem projel Itálii a natočil anketu na téma sex. Ptal se dětí, zdali vědí, odkud se berou, chtěl znát názor žen na rovnoprávnost, tázal se na význam panenství, na postoj k homosexualitě, na vztah mezi ctí a sexem, na rozvod atd. Otázky kladl všem - slavným osobnostem, obyčejným zemědělcům či studentům. Zajímavé komentáře k anketě podávají například spisovatel Alberto Moravia a psycholog Cesare Musatti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Až mi je hamba takového velikána tak kriticky hodnotit, ale vážně mi ten film přišel naprosto amatérský a o ničem - celý den chodit s kamerou a ptát se Italů na názor týkající se sexu, jako Pasoliniho terapie pro jeho smíření s jeho homosexualitou, mě naprosto nudilo. Asi v té době v Itálii byl ten film bomba... ()
Passoliniho dokument, cenný tím, že ukazuje přímo režiséra "na place" věcně a profesionálně popisuje a zachycuje stav italské společnosti uprostřed druhého desetiletí, které ji tehdy dělilo od druhé světové války. Nasloucháme-li těmto názorům, bourajícím tehdy stále silná tabu mezilidských vztahů, vcelku věcně zobecňovaným "moudrými", pochopíme lépe obsah celé řady Sicových komedií i občanské nesnáze partnerského života Sophie Lorenové, ale ještě i směřování prvních filmů o generaci mladší Ornelie Muti. Cena zdánlivě šedého filmu v tomto kontextu nadčasově vzrůstá. Zejména pro ty, kteří už datem svého narození jsou a budou trvale mimo dosah dosažitelné bezprostřední zkušenosti. ()
Tenhle film je postavený na snaze dosáhnout změnu. Ne v myslích zpovídaných Italů a Italek, ale v myslí obecenstva, které se na film bude dívat. Pasolini se vyžívá ve hledání nejzabedněnějších vesničanů a nejprůměrnějších měšťáků, na které pak poštěkává své otázky. Je neuvěřtelné, jaké kadence může italština dosáhnout. O sexu mluví často se skupinkou lidí a ke slovu se tak většinou dostane názor davu, předsudky, bludy, generalizace. Není to anketa, ale agitka. Dokument z toho filmu vzniká až postupem času, kdy je vidět, jak média přebírají roli, kterou měla tradičně rodina, výchova a předávání informací od rodičů k dětem, které měla svým způsobem církev nebo škola. Jak si tady někdo povšiml, komunista Pasolini se mezi dělníky nesetkává s nijak revolučními názory, jako se je snaží spíše o nich poučovat a podsouvat jim je. Na druhou stránku je tenhle film přehlídkou zajímavých lidských typů a energie, která mi dneska v podobných dokumentech chybí. Autor je obklopen chumly mladých lidí, děcek a puberťáků, které láká kamera... to už by se dneska stát nemohlo, takové nadšení by asi hned tak nevzbudil. Nebo je to mentalitou Italů, odlišnou od naší? Zajímalo by mě, jak by dneska někteří učinkující odpovídali na stejné otázky. Škoda, že Hovory o lásce po 45 letech asi nikdo nenatočí. ()
Asi jediný film, od nějž bych fakt chtěl vidět remake, kdy by někdo dneska vzal kameru, objel stejné lokace (a vlastně by to ani nemusela být Itálie) a pokládal ty samé otázky, co Pasolini. Občas jsem fakt zíral, co ze sebe ještě počátkem druhé poloviny 20. století, toho století, které bylo údajně nejsvobodnější, nejcivilizovanější, lidé v "demokratické" a "svobodné" zemi dokáží vypustit. Ale vlastně ano, ono mnohé názory na postavení ženy ve společnosti nebo homosexualitu se vlastně nezměnily dodnes. A musím před Pasolinim opravdu smeknout, když tam coby homosexuál v klidu stojí před lidmi, kteří o homosexuálech neříkají nic moc přívětivého. Velmi mě potěšil Alberto Moravia, který ze sebe hrnul opravdu rozumné myšlenky, z nichž některé by se daly tesat do mramoru. Výborný dokument, skvělý počin, vlastně možná to nejpovedenější, nejzajímavější a nejhloubavější, co Pasolini natočil. ()
Zdá se mi, že Pasolini nevytěžil z námětu maximum, protože některé dotazy jím kladené jsou pitomé (příliš abstraktní, příliš zavádějící a tendenční atd.) a taky si nejsem jist, zda zpovídá skutečně reprezentativní vzorek italské společnosti (výběr se zdá spíše náhodný a zaměřený hlavně na spodní vrstvy - chtělo by to nějakou sociologickou systematiku, abychom mohli mluvit o seriózní výpovědní hodnotě). Nicméně ve filmu zpovídá řadu nádherných typů s nejrůznějšími bizarními i překvapivě realistickými názory na sex. Kouzelná jsou třeba častá prohlášení žen typu "žena by měla být podřízena muži... protože je žena" nebo názor jakéhosi strejce z Palerma, že "byla chyba zakázat bordely, hlavně kvůli mládeži. Prostitutka teď stojí 3000 lir místo 300 a mladý nemají kam chodit." - Zajímalo by mě, co by zjistil projekt podobný tomuto o dnešní Itálii. Snad tmářství (živené nadále institucemi á la katolická církev) za posledních 40 let alespoň trochu ustoupilo. ()
Reklama