Zkouška dospělosti

To co tady řekl kamarád a kolega Enšpígl o tomto filmu je vlastně něco, co mi dokonale sedí k současné rumunské vlně. Rumunské filmy jsou aktuálně strašní šmíráci. Kamera se tu nalepí na záda fotra, kterému přepadnou někde v parku dceru zrovna v momentě, kdy ji násilím chce naroubovat na anglickou školu, aby vypadla z Rumunska a tak dělá, co může a co umí, aby se to opravdu uskutečnilo. Emoce z neustále se kupících problémů stříkají ze všech směrů a divím se, že starej fotr si během filmu nevystřelil pro klid duše mozek. Můžete tedy počítat s tím, že je tento film dost kritický k současnému Rumunsku, na což já jako divák Rumunska neznalý, rád slyším a jsem rád, že se také něco zajímavého dozvím o Rumunsku. Obrovské štěstí tohoto filmu je námět, jeho průběh, ale i délka, která konečně nehraničí se třemi hodinami, což jsem u Rumunska za poslední léta párkrát také zažil, a že je i na co koukat, protože mladá Maria Dragus ve své roli jednoznačně se svým otcem obstála. (30.06.2021)

Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema. (04.07.2016)

Tatík opravdu hodně tlačil na pilu. Řešil ve filmu spoustu věcí až se v tom začal ztrácet a topit. Problémové osobní a rodinné vztahy, vlastní profese, obavy o dceru a korupce. Ruka ruku myje, ale nemusí to dopadnout tak, jak si tatík představuje. Film jsem viděla již v pozdějších hodinách, takže jsem měla uprostřed trochu výpadek, ale zase jsem se docela probrala. Každopádně se děj trochu táhl, 20 min. bych klidně ubrala, např. scény s Romeem, jak stále někde venku pobíhá a někoho hledá. Na východě od západu zkrátka klientelismus nabývá na síle. V tom se východ moc nezměnil. Viděno v rámci ozvěn 51. MFFKV. 75% (15.07.2016)

Nemocná doba, nemocná společnost. Rumunská nová vlna má přesně všechno to, co chybí současné české kinematografii - nebojí se být společensky kritická, nebojí se ukázat realitu v pravém světle, odhalit status quo protykanosti společnosti, korupčního balastu, morální úpadek. Rumunský Michael Haneke upomene skutečně k Henekeho Utajenému, tou předtuchou něčeho tíživého, tragického...vykořeněností hrdinů...korozí národní i osobní identity...motivem všudypřítomného pocitu ohrožení... a jako v Bílé stuze - jednání dospělých se otiskuje do dětí... (07.05.2017)

„Obvykle takovéto věci nedělám. Na tento dům a vše, co tu vidíte, jsem si vydělal poctivě.“ - „Věřím vám. Také nedělám takovéto věci.“ - „Nepochybuji o tom.“ Ruka ruku myje aneb současné (nejen) Rumunsko? Český název Zkouška dospělosti je významově mnohoznačnější. V podstatě ani nejde tolik o maturitu dcery (mimochodem pěkně rozmazleného, nevděčného a nesympatického spratka), ale hlavně chování hlavního hrdiny. Jeho styky a skutky se snaží být s každým zadobře, navíc zajistit dceruščinu zářnou budoucnost mimo tuhle „díru“, ale už zdaleka ne náhodné útoky v úvodu divákovi naznačí, že Romea zrovna klid nečeká. A poté, co se doktorovi začne hroutit svět na všech frontách (ostatně ani „staré, dobré“ Rumunsko už není to, co bývalo), atmosféra zhoustne a film je sice stále depresivnější, ale i poutavější. Proto možná trošku zamrzí otevřený závěr, ale zas to není nic, kvůli čemu bych si trhal vlasy. Zkouška dospělosti sice kvalit 4 měsíců, 3 týdnů, 2 dnů nedosahuje, ale pořád je to zatraceně dobrá podívaná za silné 4*. (13.02.2018)