Žena se špatnou pověstí

Hitchock je filmársky silný hlavne v úvodnej dvadsať minútovej koláži zo súdnej siene kde skvele volí prechody medzi scénami a kde zaujímavo prechádza z flashbackov naspäť do reality súdneho dňa. Akurát pri nich nie je veľmi ozrejmený osud Claudea Robsona, ktorý má spáchať samovraždu. Hitchcova režijná genialita v nemej ére je naplno ukázaná pri scéne s telefonistkou, pri ktorej divák, elegantne len skrz obraz, dostane informáciu o tom ako sa hrdinka rozhodla. Celkovo sa mi páči ako určité pasáže prejdú skratkami vhodne vysvetlenými v titulkoch, no pri určitých ako pokec na balkóne v Stredomorí mohol auteur skôr použiť nožničky. V poslednej tretine nás kŕmi naivnými scénami, pri ktorých si postavy nedajú pozor na jazyk pri rozhovore vonku a počuje ich hlavná hrdinka, resp. ako sa svokra dozvie, že akútože ženu si doviedol jej syn domov. So záverom nebol veľmi ani Hitch spokojný, ale som rád, že to nebol žiadny happy-end. (11.05.2021)

Svůj pátý či šestý film (jak kdo chce), adaptaci stejnojmenné hry Noëla Cowarda z 1924, uvozuje Hitchcock slovy: "Říká se, že dobré mravy se odmění samy. Avšak 'volné mravy' odměňuje společnost špatnou pověstí." Marně vždy pátráme, co jeho hrdinové vlastně provedli, že se mají vůči společnost cítit tak provinile. Ve skutečnosti nesou osudovou vinu, dědičný hřích. V nejlepší části Ženy se špatnou pověstí (Easy Virtue), v úvodním rozvodovém řízení s hitchcockovsky zajímavými retrospektivami, je Laritin úděl předestřen a se slastí fetišisty rozebírán. Laritinou první a největší vinou bylo, že je "atraktivní ženou"; přestože jako diváci víme, že není "volných mravů" (jako bude paní Paradineová), Hitch v jižní Francii neopomene zdůraznit její "neodolatelný šarm". Když pak kolem ní režisér samotný přibližně ve 22:32 (před tenisovou pasáží) prochází s vycházkovou holí, žena si ho ani nevšimne. Jako by teď Larita byla jednou z těch "chladných blondýn". Proto se nemůžu zbavit podezření, že - byť je Hitch spolu s námi na její straně - po celý film ji bezdůvodně trápí (aniž by ji poskytl závěrečnou lásku, která všechno přemáhá). Nakonec ji donutí převléknout se jako Stewart ve Vertigu, říct, že svatba s Johnem bylo to nejzbabělejší, co udělala (není Mrtvá a živá jen inverzní verzí komentovaného filmu?), přijmout roli "ženy se špatnou pověstí" a políbit Sarah (ani se neptám, čím Hitch uplatil cenzory, aby to v roce 1928 prošlo). Závěrečná slova "Shoot, there's nothing left to kill!", která říká znovurozvedená Larita fotografům, považoval AH za "nejhorší titulek" němé kariéry. Je to samozřejmě vtipná slovní hříčka, když "shoot" znamená jednoduše "stiskni spoušť", tedy "střílejte" stejně jako "foťte". Osobně jsem ale přesvědčen, že Larita (nyní už smířená se svým osudem) ve skutečnosti říká: Filmuj si, už nezbylo nic, co bys mohl zabít. (30.10.2014)

Spíše průměrný film s dobrou kamerou, zajímavými hereckými výkony a jednoduchým příběhem o ženě, která se rozvedla za skandálních okolností a pak si dovolila se vdát za mladého idealistu, který po návratu domů rychle otočil a zjistil, že se pro něj vlastně nehodí. Její rozhodnutí na konci plně chápu jako povzdechnutí nad vlastní hloupostí, kdy se odhodlala nějakému muži věřit a na konec se dostala do situace, která jí nestála za námahu. (24.08.2023)

Moja prvá nemá hitchcockovka. Ani sa nechce veriť, že Hitchcock točil už za čias nemej éry, kedže jeho zlatá éra jeho filmov prišla až oveľa neskôr. Nie som natoľko znalý, aby som mohol hľadať podobnosti či známe režisejné postupy z jeho neskoršími prácami, každopádne niektoré filmové prvky (ako zoomujúca kamera, flasbacky a pod) by som čakal až vo zvukovej ére filme. Príbeh aspoň z dnešného pohľadu nie je nijako silný, skôr taký všednejší, ale niektoré samostatné prvky vedia zaujať (napr. súdne konanie, svokra). Možno keby Hitchock tak silno neľutoval hl. hrdinku, ktorá je mimochodom nedostatočne zaujímavá, a viac sa zameral aj na iné postavy, ale to je iba keby. Samotného Hitchcocka som vo filme nezachytil. (15.12.2016)

Na jednoduché historce si Hitchcock tříbí svůj scenáristický a režijní um. Scenáristický v tom, jak rozvíjí prvotní napětí u soudu, kdy různé věci mají svůj význam a čekáme, co se vlastně stalo. Zde jsou i režijně a kameramansky moc hezké záběry (scény z profilu, monokl, prolínačky hodiny - kývání hodinkami, láhev). Ale přece jen na 85 minut jsou jen vizuální pokusy, jakkoliv zajímavé, málo, a vše padá ve chvíli, kdy zjistíme, že napětí bylo zbytečné, že vlastně o nic nešlo (navíc dnes, kdo by se nad takovým rozvodem pozastavoval?), už jen sledujeme selanku, z níž už jen sem tam něco vynikne (geniální je scéna s telefonistkou na ústředně). A mimochodem, i zde je znát Hitchova úchylka dámských ložnic a okouzlení lesbickým sexem... (24.04.2012)