Cesta s tátou

-3* další film, kterému z mého pohledu ubližuje ČSFD zařazením mezi komedie, i když je fakt, že podobně svou hudební náplní vyznívá i trailer. Bohužel však v samotném filmu nebylo téměř žádné místo na smích a je to čistokrevné drama, kterému k vyšší známce pomáhá jen to, že se v něm často odkazuje na událostí v Československu a to mu dodává punc přitažlivosti a zajímavosti. Není to špatný film, ale na druhou stranu ani nijak významný, který bych dokázal za něco konkrétního vyzdvihnout. Moje doporučení nezíská a ani nebude chuť si ho někdy zopakovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.12.2020)

Nedávno jsem viděl takový pořad, kde cizinci z různých koutů světa hodnotili české filmy. Nejvíce zkritizovali Pelíšky. Nechápali tu absurditu, to prostředí, ty historické souvislosti, se kterými tady lidi tehdejší doby denně žili. Ve výsledku to zkritizovali, že je to nesmysl, a že bychom se měli oprostit od natáčení filmů z komunistické doby. Kdyby věděli, že evropská kinematografie z velké části žije právě onou historií jednotlivých zemí, asi by se nestačili divit. Třeba právě tento film - Cesta s tátou. Nádherná filmařská práce, do které Rumuni zlanařili do koprodukce skoro půlku Evropy a ještě se část odehrává u nás. Takový film přece nemůžete mít neradi, ne? (25.11.2018)

"Podle mě zpívají o jednotném zemědělském družstvu." Očistná pánská jízda tří mužů Škodou Octavia combi, kteří původně směřovali na východ, aby nakonec dojeli na západ. Předtím však za dramatických okolností i historických událostí potkávají občanku Spolkové republiky Německo Ulriku von Syberg, která žije v Mnichově ve velkém komunitním bytě levicově orientovaných studentů, kde se ze staršího hrdiny smířeného s životem v totalitním režimu stává jeho odpůrce a odpůrce vlastencem, jenž zatouží po domově i své lásce Neli, na kterého tak čeká nelehký návrat do nesvobodné vlasti. Přestože je děj filmu místy vtipný, všechny veselé či hřejivé momenty postupně ustoupily těm smutným až mrazivým, tolik podobným skutkům z horkého, avšak mrazivého léta roku 1968. (20.10.2016)

No, komediální mi přišla snad jediná scéna. Když film pojednává o cestě, jejíž důvodem rozhodně nemá být dovolená a probíhá zrovna v této době, možná by byla až škoda, udupat ho nějakým přehnaným vtipným nadhledem. Rodinná vztahová část je vcelku silná, ale tím nejzásadnějším je tu něco jiného, mezinárodní pohled na dění u nás. Ten je samozřejmě velmi zajímavý, možná občas až překvapivý a potěší, že to zdaleka nebylo všem lhostejné, právě naopak. Výjimkou potvrzující pravidlo budiž levicová komunita v mnichovském bytě, kterou si svojí verzi Kalinky tak parádně podal mladší bratr hlavního hrdiny. V tomto bytě film vrcholí, přesvědčení se lámou, což se ukáže právě v této, snad jediné opravdu komediální scéně, která ovšem rychle vrátí do reality... a závěr dvakrát tolik. 75% (22.11.2020)

Vlastně takový typický Balkán (tady ještě okořeněný německými reáliemi), takže od radosti ke smutku a naopak. Plus samozřejmě nějaké ty absurdní situace, to jak se komunistickým režimem zdeptaný a unavený starší bratr, shodou osudu ocitne v Německu ve skupince bohatých salónních levičáků, ve mně vyvolávalo úsměv i smutnou vědoucnost zároveň. Asi už jsem převzala trochu toho balkánského myšlení. (16.06.2019)