Zákon Helena

„To je otázka. Ty máš rád peklo.“ Nudáááááá. Zákon Helena má vo veľa veciach pravdu. Mnohí kriminálnici si svoje krváky ospravedlňujú tým, že ubližovali len tým zlým. A mnohí policajti sa zašpinia, bez toho to pri najhorších zločinoch nejde. Inak je ale film povrchný, režisérka nič moc (viackrát som si vravel „a teraz sa spýtaj na toto, to je veľmi zaujímavé“ – a myslíte, že sa spýtala?) a vlastne ani neviem, o čom bol. O temnej dobe? O policajtoch? O mafiánoch? O všetkom z toho... a v konečnom efekte o ničom. Nervózne a neskúsene behá od jedného bodu k druhému, pri každom sa na chvíľku zastaví, ale nestačí to. Škoda, dosť som sa na to tešil. (30.11.2017)

Je to hlavne o Nesvačilovej. Vybrala si priveľké sústo a neúspešne s ním bojovala. Jej rozhovory sú plné otázok na ktoré nemohla ani prísť divácky zaujímavá odpoveď. Asi to spôsobil ten strach, ktorý tak často spomínala. Bála sa dať otázku na telo, aby jednak nestratil kontakt s dotyčným a hlavne aby ju niekto "neskrášlil". Pôvodná hlavná hviezda dokumentu Helena? Tak tá je v hierarchii dokumentu až č. 3. Po Nesvačilovej sú na druhom mieste Samopalník a spol. Zaujímavá kauza z ktorej však skrz neskúsenosť vyšla len akási 78 minútová "upútavka". Princípom upútavky je naznačiť, nalákať, ale nič dôležité neprezradiť. A tak to presne aj so Zákonom Helena dopadlo. (29.06.2019)

Slavný Berdychův gang jsem v podstatě neznal, takže jeho představení v tomto dokumentu mě velice oslovilo. Nedokážu přesně určit, nakolik je to tím, že příběh je sám o sobě zajímavý a nakolik je to tím, že je v tomto díle kvalitně zpracován. Mám spíše pocit, že jde o to první. Petra Nesvačilová si počíná tak nějak normálně, trochu mě iritují ty její stupidní dotazy na peklo/ráj, ale obrovský obdiv a dík za to, že dokázala něco takového vytvořit. Pokud se začínající a/nebo mladí filmaři pustí do něčeho takového, vážím si toho nesrovnatelně více než hipsterské masturbaci nad artovými sračkami při studiu bezvýznamných filmových škol. :) 7/10 (18.04.2017)

Jmenuje se to Zákon Helena, ale o Helené Káhnové je to minimálně. Snaží se to mluvit o podsvětí 90. let, ale když se k němu autorka dostane, přizná, že se bojí jít dál. Je to o vině, trestu, šílených devadesátkách a deziluzi z policejní práce, ale režisérka věnuje první a poslední záběr sama sobě jak jde po náměstí. Kde se v člověku najde taková egocentrická arogance obtočit takto zásadní témata a příběh kolem sebe? Nesvačilová je totiž archetypem špatného dokumentaristy, protože se nedokáže ve všech načatých tématech odrazit od ničeho jiného krom sebe ("Já bych..." "Teda já nerozumim..." "Pro mě je to..."), přičemž se snaží věnovat době a situaci, kterou "nezažila" (v roce 96 jí bylo 10 let). V dialozích obvykle mluví častěji než ten, s kým rozhovor dělá, neobratně tlačí aktéry do nějakých pozic, kde by je chtěla mít a fyzickou bolest jsem zažíval prakticky kdykoli, když byla ve vzduchu nějaká otázka typu "Myslíš, že skončíš v nebi nebo v pekle?" Přičemž zkorumpované a morálkou naprosto nedotčené struktury českého podsvětí 90. let jsou nepřebernou studnicí varovných témat, jimž se dá dnes jen těžko věřit. Koho alespoň trochu zajímá, jak to vypadalo v devadesátých letech za plentou, ať zkusí třeba dokument Tělo bez duše. (19.09.2018)

Dokument těžící z atraktivity tématu. Připadalo mi, že Helena Káhnová je tam trochu na vedlejší koleji. Působilo to na mě spíše jako dokument o Petře Nesvačilové zpovídající účastníky případu Berdychova gangu. Helena Káhnová a Tomáš Gregor, kteří za rozbití Berdychova gangu dostali zdrcující odměnu 10 000kč, by si za svoji statečně vybojovanou a vítěznou bitvu ve válce se zločinem rozhodně zasloužili lepší dokument. (10.11.2016)