Safari

Trochu to ve mně vře. Fascinující, ale k zblití. Doufám, že každej jeden tenhle debil a hovado bude na onom světě na věky věků loven, nikoliv lovec. Tolik sebeobhajujících mouder a duchaplných teorií o tom, jak větší zlo maže zlo menší. Proč si jen tak pro prdel nejít zabít pár krásných bytostí, žasnout nad jejich majestátností, políbit se nad jejich mrtvolou a poplácat se po rameni, jaká to byla úžasně mířená rána, když zvíře umíralo v bolestech pohých pár minut. Jo, a ještě fotečku, než nám vychladne! Vždyť je jako lidstvo stejně utlačujeme, tak ten zbytek šťastlivců v parcích pojďme aspoň postřílet - vždyť jim tím vlastně pomáháme žít. (14.01.2024)

Safari má presne také posolstvo, aké si vopred myslíte, že mať bude. Zaujímavejšie je v momentoch, kedy rakúski, či možno aj nemeckí, občania dávajú najavo rečami o rovnoprávnosti rás svoj implicitný rasizmus. Sme síce rovnakí, avšak my chodíme k vám vyvražďovať vašu faunu, vie si to ale niekto predstaviť obrátene? Nejde tak možno ani o pozostatky kolonializmu, ako o to, že kolonializmus je status quo. Miestni sa nebúria, zábavku bielych prijímajú ako zdroj obživy. Dramaturgicky je film rozdelený na úvod, akciu zebra, akciu žirafa a záver. Čiže ak by išlo iba o jedno zviera, výsledok a posolstvo by boli zhruba rovnaké. 70% (25.02.2024)

"Stojíš jako Atlas," říká žena rozechvěle svému muži potom, co sestřelil žirafu, která se de facto ještě několik minut trápila v bolestech. Teď už její krk bezvládně leží na rameni rozkročeného lovce... No, jedno je pravda - z nudy to musí vytrhnout znamenitě. Seidl navíc perfektně pracuje s emocí ve tvářích a projevech, což je na celém dokumentu to nejvíc "real" (zejména záběr na sotva dospělýho kluka, co má po sejmutí zebry výraz, jako kdyby si poprvé vyhonil). Paralelní výpovědi, ve kterých se nadšenci pokouší vysvětlit svoje počínání a místy ho "hlubokomyslně" obhájit, odkrývají tak "wtf" pokrytecké uvažování (plné ignorace), až člověk žasne. Nádherná je pak etuda s párem dvou důchodců/hovádek, kteří se za těžký prachy přijedou do Afriky namazat krémem, namazat pivkem v plechu a trochu se prochrupat na posedu. Celé je to v čupr obrazovém zpracování - obyčejné záběry z ruky při lovu kombinované s pevně rámovanými staťáky, ve kterých lidé pózují jak fotografovi do ročenky, sami vystavení jako trofeje. Dokument o zástupcích druhu (potažmo rasy), který se začal brát příliš vážně - a jakkoliv si to místy uvědomuje, v první řadě si tady ten život musí přece užít, žejo. (13.06.2017)

Klasický Seidl. Směšnost střídá trapnost a ten zas smutek a odpor , a tak dokola. Parta lidí, kteří si hrajou smutnou hru na lovce, při ktere se cítí obrovskými hrdiny a umělci. Ale kdyby je ke zvireti nedovedli, nemohli si opřít flinticku o stojanek a rameno o pruvodce, tak by to sami nedali. A nejvetsi trapnosti jsou ratolesti lovcu, jsouci ve stopach svych znamenitych predku, plkajici moudra o vsem tom kolem. (24.01.2021)

Film ako taký za veľa nestojí. Budete sa dívať na vidlákov z nemecky hovoriacich krajín ako ospravedlňujú svoje strelecké chúťky v Afrike. Potom samotný lov na úbohé zvyšky divej zveri a nakoniec klasické spracovanie ako na bitúnku. Preložené pohľadmi na obtlstlých dôchodcov, či vypatlanú ďalšiu generáciu ich potomkov. Ale posolstvo to dáva skvelé.. (16.12.2020)