Obsahy(1)
Špátův dokument z roku 1970 je oslavou tehdejšího Československa. Typický propagační snímek ze začátku normalizace. (oficiální text distributora)
Recenze (8)
Dokumentárny bizár. Československo dva roky po vpáde sovietskych vojsk pôsobí ako krajina ctiaca renesančné i stredoveké tradície. Hudobné i procesné. Krajina náboženskej tolerancie, velebiaca folklór i rozmanité hudobné prejavy. Od velikánov klasickej hudby, cez populárne piesne Evy Pilarovej a Waldemara Matušku, až po ohňovo divadelné performancie experimentálnej rockovej hudby Plastic People Of The Universe. Krajina plná zachovalých kostolov, hojne navštevovaných veriacimi. Krajina prírodných krás, horolezcov, zdolávajúcich strmé štíty Tatier. Krajina uzdravujúca chorých termálnymi karlovarskými prameňmi i liečivým piešťanským bahnom, vďaka ktorému je možné zlomiť barly (skvelý záber na sochu barlolamača, sprevádzaný zvukom prasknutia dreva). Zostrihané umne. Pre turistov, aby navštívili tento raj na zemi uprostred Európy. O skutočných pocitoch a náladách ľudí v ČSSR na počiatku normalizácie tento turistický propagačný bedeker nepovie ani ň. Záverečný pohľad na sútok Dunaja a Moravy z hradu Devín definitívne rozhodol o 80%. Sútok mám v obľube, často navštevujem pre dobrý pocit, krajinný ráz i silné pozitívne energie. ()
Také bych v tom filmovém bedekru nehledal jen reklamu na krásný normalizovaný režim v ČSSR, kde kontrarevoluci již odzvonilo. Řada záběrů je raritních a řada i hezky natočených. Inu umělec se ani v žoldu diktatury nezapře. Jediné co mně tam vadilo byla zcela nahodilá přehlídka scén. jednou je divák na pouti, pak poskočí kamsi k Plastikům aby se vzápětí díval do hlubokých očí tehdejší krásky ... * * * ()
řeka ideologického nánosu teče z plátna.. patrně objednávka pro cestovní kanceláře na západě (nebo východě,.soudě podle úvodního titulku v japonštině). hmatatelná normalizace bez zbytečného komentáře. připomíná mě to severokorejské nebo čínské filmy té doby, kdy strana znásilňuje malé pionýry převlékáním do historických obleků a ti zdárně dle stranických směrnic reinterpretují historii podle toho, jak se zrovna hodí..V celém tomto toku idylických obrazů se vyjímá asi minutu a půl dlouhý záznam koncertu Plastiků z prosince 69, kteří upadnou v nemilost ještě dříve, než Špáta s Maderem stihnou přijet s natočeným matrošem na Barrandov. // ano, zrovna na tenhle film jsem pomýšlel při sledování severokorejských sebereprezentativních filmů. ()
Sled idylických či "charakteristických" obrazů plný krásných či rázovitých lidí a jejich rituálů. Československo vypulírované pro turistickou propagaci. V tom sledu jsou však zachyceny jednotlivostí odcházejících svobodnějších let - veřejná náboženská pouť, Znojemské vinobraní, veřejné vystoupení Plastic People of the Universe, tedy akce, které budou příštích 20 let potlačovány a zakazovány. Takové nenápadné rekviem za šedesátá léta v rouše reklamního filmu. ()
Prezentace líbivých obrázků, která je výrazně nacionalistická a ani to nevadí. Ono je fajn si připomenout, že máme vlastní kulturu, tradice, historii a že i současnost je svojí přítomností sama o sobě fascinující... jen by bylo fajn, kdyby to nepůsobilo tak kýčovitě, především co se přehnaného množství na dětičky a přírodu týče. ()
Ne ne, tohle nebude žádná normalizačně-manipulativní tupost (jak píše uživatel HenryS.). Ano, Špáta nám tu ukazuje spokojené lidi a krásy vlasti a ano, normalizace už začala. Jenže vzhledem k tomu, co Špáta kdy natočil, bych si klidně vsadil, že tohle bylo myšleno jako prosté povzbuzení do těžkých časů. (V podstatě totéž jako u Weissova dokumentu z roku 1938 Naše země.) Za pravdu mi ostatně dává i Matuškova píseň na konci: Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor; země polí, řek a hor; i když stokrát prachem cest těžký kříž musela nést, zas a znova bude kvést, má zem. (To, že zde vystupující Plastici budou za pár let souzeni anebo že Matuška nevydrží ústrky režimu a emigruje, to je jen černý humor prozřetelnosti.) ()
Celkom pekne natočený dokument o živote v bývalom Československu, tak trochu v štýle z každého rožku trošku. A jednu hviezdičku navyše pridávam za zábery zo Slovenského prostredia. ()
Při sledování mě mátla ta církevní procesí. Nemyslím si proto, že by to byl snímek přímo na normalizační objednávku. Spíš dozvuk tání konce 60. let a že po natočení šel rovnou do trezoru. ()