Reklama

Reklama

Ta, která odešla

  • Filipíny Ang Babaeng Humayo (více)

V roce 1997, poté, co strávila třicet let ve vězení, vstupuje Horácia do krajně odcizeného světa: její manžel zemřel a ačkoli se znovu spojila se svou dcerou, nemůže najít svého syna. Brzy však rozpozná, co se nezměnilo – moc a výsady elit. Ironií zůstává, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, který zosnoval její uvěznění, je nyní sám lapen ve své zlaté kleci: stejně jako jeho bohatí přátelé, i on přestal vycházet z domu kvůli eskalaci únosů zaměřených na movité. Horácia se rozhodne této hysterie využít a připravuje pomstu. (Film Europe)

(více)

Videa (3)

Recenze (15)

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Dokonalé černobílé obrazy orámované třiceti lety, jíž té, která odešla, už nikdo nevrátí. Diaz sice má svůj vlastní čas, takže v kině pravděpodobně vystřídáte několik desítek pozic sezení, ale jeho zpracování odcizeného světa spolu se silnými postavami (Hollanda) a nahlédnutím do filipínských dějin neumí nudit. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Skutečně těžké, dost depresivní, plné marnosti...nihilismu, žádný tropický ráj, Filipíny jako temný, černobílý svět, ve kterém je potřeba umět přežívat. Horácia se vydala na cestu pomsty, nicméně její zbraní, vedle pistole, je hlavně upřímné lidské pochopení, navzdory vlastnímu utrpení dokáže pomáhat, prosvětlit druhým tu všudypřítomnou šeď a tmu. Dlouhé, statické záběry a scény, bez jakéhokoli náznaku tónu, vypráví příběh pomsty, jenž se postupně rozmělňuje ve zcela autentické atmosféře a více či méně obsáhlých příbězích (ne)obyčejných lidí, kteří se na zmíněné cestě naší hrdinky, jejíž osud si jen těžko dokážeme představit, objeví. Silný, naturalisticky laděný filmový zážitek o hledání dobra v člověku a jeho souboji s lidskou nenávistí, to vše z oblasti Dálného východu, kde je domorodý jazyk plný anglických výrazů a kde se asiaté modlí k Bohu. ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Soucítná, ale nesebedojímavá analýza svíjivého těsného objetí zoufalství, laskavosti a dennodenního ultimátního hrdinství chudých a vyloučených. Z neútěšné plnokrevně prokreslené specifické reality dnešních Filipín, v jejichž horkém podnebí se nestydatě obnažená fyzičnost mísí s prachem a potem lopoty, bezprostřední syrovostí emocí, kulturou křesťansko-magických kultů zázraků a tvrdým pragmatismem kapitalismu jako zdroje nejkrutější bídy, násilí a bezpráví. Natočeno plně pohrouženě a případně v jedinečných lokálních podmínkách, a přece s klidným vědomím, že by totéž zlo obracející se již i proti svým původcům mohlo být stejně bolestně zachyceno i v kterémkoli jiném místě dnešní vyčerpané společnosti a planety. *** Překládala jsem řadu textů do sbírky moderní filipínské povídky Kuřata v hadí kleci (2020), kterou doporučuji, chcete-li se v tom uhrančivém prostředí se stejnou dávkou nevydržitelné bolesti a bezelstnosti nořit a šťárat o něco déle než tyhle fascinující tři a půl hodiny. *~ ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Náročné čtyři hodiny, ale stojí za to. Hodně jsem se bál toho, že mě čeká jednoduchý příběh, který ale bude zbytečně natažený na strašně dlouhou stopáž jen proto, že to má být jakože umění - a naštěstí se tak nestala. Spíš je to další ze slow-cinema filmů. Ty dlouhé záběry v drtivé většině případů totiž o něčem jsou, děj se v nich někam posouvá a i ta jejich délka je opodstatnitelná. Ne každý záběr mě sice zaujal, ale většina z nich určitě. Samotný příběh je sice na první pohled jednoduchý, ale pod povrchem je až překvapivě dost hluboký. Rozebírá se zde chudoba, život ve Filipínách, povrchnost bohatých, potřeba nějaké spřízněné duše, teoreticky i náboženství... Občas mi sice přišlo, že to Diaz své názory a myšlenky sděluje trošku křečovitě, ale tenhle pocit jsem měl skutečně málokdy a výsledný dojem mi ani moc nekazí, tudíž mi ten film i něco předal. Taky se mi hodně líbila práce s postavami a především to, že zde není žádný vyložený klaďas nebo padouch, ale uvěřitelné charaktery. Horácia je sice dobrosrdečná a obětavá navzdory tomu, že byla 30 let nespravedlivě vězněná, ale má i své temné stránky a Rodrigo sice mnoha lidem totálně zničil život (včetně Horácie), ale tam někde uvnitř sebe si to uvědomuje a dost toho lituje. To se ukáže hlavně v té scéně zpovědi v kostele, která je sama o sobě dost silná. Vůbec silných scén tu je dost, ale nebudu všechny vyjmenovávat, bo bych musel spoilerovat. Snad jedinou výtku co bych měl u postav tak je u Hollanda, protože jsem se o něm moc nedozvěděl. Sice jsem věděl, co se mu momentálně honí v hlavě, ale něco podrobnějšího o něm tam není a vzhledem k tomu, že to má čtyři hodiny, tak by to tam být určitě mohlo. Plus prodavač balutu (což je něco co bych asi v životě nesnědl, když jsem si to hledal) z děje zmizel moc rychle. Po filmařské stránce je to naprosto precizní, záběry kamery jsou skvělé a herecké výkony jsou dokonale civilní, tudíž po téhle stránce jsem naprosto spokojený. A kupodivu jsem se u toho ani moc nenudil, Diaz totiž má cit pro tempo, ačkoli se to kvůli stopáži nemusí zdát. Pár výhrad k tomu mám, ty největší jsem tu už vypsal, ale i tak se mi ten film docela dost líbil. A ačkoli je smutný a postavám se nikdy moc nedaří, úplná bezvýchodná depka to podle mě taky není, jelikož postavy navzdory svým osudům pořád dokážou nějak žít a příchod Horácie vlastně všem, se kterými se potkala, dost pomohl. Aspoň vnitřně. A vše se zde odehrává uvěřitelně, silně, emotivně a přitom s naprostou absencí jakéhokoli citového vydírání - a to oceňuji taky a dost. Obzvlášť po tom, co jsem dneska viděl... 4* ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

I když má snímek skoro čtyři hodiny, vyplatí se na něj podívat minimálně jen proto, jak skvěle dokáže pracovat s černobílou kamerou, a to i v dnešní době. Jasně, že je to hodně pomalé, tohle není akční příběh o pomstě, ale je to filipínské zamyšlení nad životem ve společnosti, která rozhodně není dokonalá, ale je taková, jaká je. ()

Galerie (42)

Zajímavosti (2)

  • Celosvětová premiéra proběhla 9. září 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (Stoka)

Reklama

Reklama