Amanda Knox

Někdy není třeba prezentovat vlastní stanovisko. Někdy prostě stačí nechat člověka mluvit, podat mu ten metaforický provaz a on už se na něm oběsí sám (Mignini a Pisa dafuq?!). Katolíci, vole, ach ti katolíci a jejich komplex Madonna-děvka. Jinými slovy do Itálie odteď už jen v převlečení za abatyši a doufat, že maloměstská mordka a forenzní tentokrát nedodají lidské zdroje, které by u nás v Dolním Sráčkově nesměly pro svou profesní etiku a odbornost ani vyšetřovat, čí sperma má hospodská Máňa přischlé na pyscích tenhle tejden. (19.04.2017)

O případu vím delší dobu, jelikož je ne úplně dobře zfilmovaný asi dvakrát, ale dokument konečně splnil moje očekávání. Mám rád tenhle druh, který není jen faktografický, ale opravdu do něj režisér dokáže dostat i emoce a Amandina zpověď na kameru, hlavně úvodní část, mě vyloženě dostávala. Opravdu zdařile zpracované. (15.10.2016)

Komplexní pohled na případ Amandy Knox, který sice rozhodně nedává jasné odpovědi, ale poutavým a emotivním způsobem ukazuje, jak se celý případ během let vyvíjel. Prostor dostávají všechny zainteresované strany rsp. Amanda Knox a její tehdejší přítel, žalobce i představitel tisku, který celé vyšetřování výrazně ovlivnil, což si novinář odmítl alibisticky připustit. nad některými věcmi, především nad humpoláckým počínáním policie, zůstával rozum stát. Na druhou stranu ačkoliv měly Amandiny promluvy na kameru svojí hloubku, nedokázal jsem jí tak úplně uvěřit. Jak říkal na konci dokumentu žalobce, konečné slovo bude mít Bůh. 90% (04.03.2017)

Je zcela jasné, že italská policie dojela při vyšetřování na vlastní diletantismus při zacházení s důkazy. Nelze rovněž popřít, že konečný rozsudek je spravedlivý, protože tímto odfláknutým způsobem nikoho nelze dostat do vězení a myslet to jinak než jako špatný vtip. Co ovšem nelze popřít je fakt, že nepřímé důkazy hovořily až neuvěřitelně v neprospěch Amandy Knox, která je nesmírně vypočítavá a teatrální herečka naprosto bez citů, kdy její chování jak před kamerou v tomto dokumentu, tak při vyšetřování vraždy a samotném soudním přelíčení bylo jedno velké divadlo. Případ znám už z jiného dokumentu, který byl k Amandě výrazně kritičtější, nežral jí tolik tu pohádku a nepřistupoval na její skvělé verbální cvičení, ale zaměřoval se více na nepřímé důkazy, které bohužel neumí mluvit a nemají pronikavé modré oči. Tento dokument předstírá, že je objektivní, hraje s divákem zdánlivě otevřenou hru a předkládá mu možnosti, ale pokud by divák dříve případ neznal a tohle byla jeho první zkušenost, pak by po jeho sledování zcela jistě došel k závěru, že to byl jen vykonstruovaný proces s americkým andílkem, za který vlastně mohl jen nenasytný bulvár. Dokument absolutně ignoruje kontroverze ohledně teorie hlavní protagonistky a pokud už je ojediněle připustí, jsou shazovány ze stolu jako jakési psychické zhroucení při výslechu zapříčiněné stresem z policie. Psychické zhroucení u člověka, který je schopen se na povel rozbrečet a v telefonátech pár hodin po objevení spolubydlící s podřezaným hrdlem mluvit s kámoškou o tom, jak žhavý je její boyfriend. Amanda Knox vykazuje známky typického psychopata, člověk bez schopnosti empatie, bez elementárních citů, egoistický narcis, ale přesvědčivý manipulátor a úchvatný herec. To z vás ovšem ještě nedělá vraha, takže ať si každý odpoví sám, co mu přijde na tomto kontroverzním případu více pravděpodobné. Můj názor? Teorie o černém zlodějovi, který se dostal do bytu zavražděné dveřmi zcela bez agrese, tu znásilnil a až nesmyslně rituálně mučivým způsobem zavraždil, vysral se u ní na záchodě a ani po sobě nespláchl, ale zároveň zcela chladnokrevně, vypočítavě a notně nelogicky narafičil vloupání do domu oknem, a ačkoliv je zloděj a přišel tam vlastně krást, neukradl z bytu ani minci, to mi nepřijde jako pravděpodobný a relevantní výklad vraždy, ve které hlavní podezřelí měnili výpovědi každých deset minut. Bohužel to je a navždy zůstane oficiálním zdůvodněním, což musí být příšerné především pro pozůstalé. 60 % (24.10.2017)

Zaujímavý prípad, ku ktorému som sa snažil pristupovať objektívne, nefandiť žiadnej strane, neprizerať na ich (ne)herecké výkony, ale riadiť sa tak ako súd len dôkazmi. Tvorcovia dali dostatočne vyvážený priestor obidvom stranám a azda jediné, čo ma pomerne iritovalo, boli narcistické prejavy britského novinára, ktorý si mohol niektoré vyjadrenia odpustiť. (30.03.2021)