Sámská krev

Měl jsem mnohé výhrady, zvláště k těm místům, kde se film drží postdardennovského festivalového kánonu. Řešení některých situací mi přišlo moc na první, respektive byl použit první nápad, co byl po ruce. A úvod se závěrem jsou jakoby jiný film, o úroveň jinde. Ale vše nakonec přebije síla poslední scény, ten pocit bezvýchodnosti v závěru života ženy, která dostala, co požadovala, ale zákonitě tím přišla o všechno, které se povedlo emancipovat, což ale neznamená, že mohla kdykoli cokoli ovlivnit, která opustila své místo ve světě, protože si myslela, že je odsouzeno k zániku, ale za celý život se nedokázala ztotožnit s místem novým, zatímco to staré se proměnilo, sice mírně, ale natolik, že při návratu do něj by stejně zůstala cizinkou. (11.01.2018)

Proč nezůstat ještě chvíli v Laponsku (nebo v Sámsku?), když naší březnovou krajinou funí samí blizzardi. Po "Země je hříšná píseň (1973)" jsem jen volně přešel z Norska do Švédska, kde na mě čekal příběh zcela jiný, i když stejně hustý. Snahu o asimilaci dobře chápu (za šest let studia v Německu jsem se také asimiloval), ale založit rodinu, zestárnout a zemřít jsem chtěl přesto zde. Teď už chybí jen poslední krok. Elle Marja, pro níž "švédská škola" byla něco rozhodně jiného než pro mě, se i přesto, že její "šikana" byla (teď už je to nejspíš jinak/naopak) součástí státní politiky vůči menšinám, rozhoduje zcela a definitivně opustit své etnikum a připojit se k majoritě. Byla to riskantní cesta a nemusela se zdařit. Na druhé straně chápu, že si tím cestu zpět - i na pohřební slavnost - zcela uzavřela. Nakonec se hlas krve přece jen ozve, ale není to jojk, je to jen labutí píseň... Pozn.: Češi také nebyli také nebyli zcela tolerantní ke svým menšinám (Slováci, Rusíni, Cikáni, ze Židů měli spíš strach), bylo v důsledku jejich nabubřelosti a povýšennosti (po letech poníženosti) a nezvdělanosti, sotva (až dosud) to byly projevy rasismu či xenofobie. V tomto smyslu je třeba číst tento film jinak, než že Švédové mají odvahu upozorňovat na své vlastní nedostatky. Ctějí tím říct, že tohle (apartheid), byly přehmaty minulosti, nyní jsou však čistí a otevření, takže se v podstatě nic nestalo. Podobně (ovšem v mnohem větším rozměru) se pokouší řešit podobné (samozřejmě ve větší intenzitě) i v Německu. V podstatě se jedná o snahu "přepisovat dějiny". (12.03.2019)

"misterz" trafil svojim názorom: "Jeden z mála príkladov kedy forma a zručné zrežírovanie ďaleko prevýšili obsah a príbeh samotný" klinček po hlavičke. Za mňa je to teda málo, pričom v prípade takýchto filmov, ktoré sa snažia človeku podsunúť pointu, ktoré by mali mať akúsi "hĺbku", musím byť emocionálne zasiahnutý. Bohužiaľ, to sa nestalo .. (28.05.2018)

Ten film gradoval, ale nakonec to scénář nedokočíroval. Když jsem pochopil, že stará učitelka, kterou syn s vnučkou přivezli na pohřeb její sestry až vysoko do Laponska, je onou Elle Marjou, bylo to na pět bodů. Dívka, která toužila vystudovat, ale bránily jí v tom rasové předsudky i národnostní zvyky, vzbouřila se proti své komunitě a vydala se do Uppsaly. Když zjistila, že na studium potřebuje peníze, vrátila se k rodině, ale ta se k ní obrátila zády. Nebo ne? V tomto okamžiku film končí, třebaže se vracíme do přítomnosti, kdy nebohá Elle vylézá na Losí vrch a vidí, jak se i svět Laponců změnil. Chybí to podstatné, co jsem nepochopil. Dala nakonec matka Elle Marji peníze na studium? (22.08.2019)

Excelentný severský film o neznášanlivosti a rasizme,kde v nádhernej prírode žijú uz 5000 rokov ludia v súzvuku s nou.Samovia,ale čelili v 30tych rokoch opovrhovaním.Náražky na ich maly mozog,smrad a neschopnosť robiť nic iné iba chovať soby,podrobovali ich výskumu atd.Mlade samske dievča sa chce vymaniť z pre ňu určenej budúcnosti a ide za svojim snom študovať a byt učiteľkou.Herecky výkon výborný. (26.01.2017)