Taekwondo

Moc jsem se na tenhle film těšila a je to trochu zklamání, těšila jsem se na tu rafinovanou atmosféru a erotické dusno, které dokázal Berger vytvořit v Hawaii. Zde je zbytečně moc postav - do konce filmu jsem se v těch skoro stejnejch klukách nedokázala zorientovat. Přiblblý tlachání k tomuhle typu klučičích part patří, v reálu by to bylo asi ještě horší, ale tady mi to mnohdy přišlo tak zbytečný, a takový násilný, umělý. Ze začátku jsem měla pocit takový nechtěný komičnosti - co to vlastně jako je za divnou klučičí akci? Co se týče nahoty a těch pinďourů, ani by mi tak nevadilo, že jich je tam tentokrát hodně, že se rafinovaně neskrývají, ale to jakým způsobem je to servírováno, zbytečně okatě, zbytečně to moc tlačí na pilu a divákovi se to vnucuje, když už to tam muselo bejt, mohlo to bejt víc mimoděk. Jsem naprosto zmatená ze scény jak jeden z kluků hraje na kytaru a pod tím pak běží jak se Fer a Germán spolu koupou ve vaně atd. - nejsem si jistá, zda si to jeden z nich představuje nebo se to opravdu děje. Ale jednu věc na Bergerových filmech obdivuju a ta se povedla i tady a to je zvuk - veliký množství ruchů - zpěv ptáků a ostatní přírody, déšť a celé okolí - nádhera. Bohužel to zdaleka nedosáhlo kvalit Hawaie, kromě toho zvuku v ničem, ale těším se, co přijde příště. (18.04.2017)

Od Bergera jsem viděl šest let zpátky tři filmy hned po sobě, takže Taekwondo bylo dalším shledáním po relativně dlouhé době. Časoprostorově jde o skromný a komorní film soustředící se na více postav najednou, přičemž u většiny z nich jde spíše jen o letmé a povrchní pohledy do nitra jejich postav. Taekwondo je místy až příliš ukecaný, místy naopak až příliš tichý, daří se mu však po celou dobu budovat celkem umným způsobem rostoucí sexuální napětí mezi Fernandem a Germánem. Z velké části jde sice o všední pohled do života party chlapů, kteří se rádi povalujou, pijou a paří, avšak ona všudypřítomná, a přitom opravdu nenápadná romantická linie tomu dodává na jinakosti. Ve výsledku slabší, ale stále tři hvězdy! (22.04.2020)

Ač je Marco Berger má srdeční záležitost, tentokrát oslavné ódy pět nebudu. Marco nastavil svým filmem "Hawaii" laťku asi příliš vysoko a zkrátka se neubráním srovnání více počinů jednoho režiséra. Je několik věcí, které mě rušily: moc lidí na malém (komorním) prostoru, kteří spíše nezáživně žvaní a k ústřednímu ději nijak nepřispívají ani ho nikam neposouvají, dále nahota, kterou Berger velmi rafinovaně a chytře skrýval ve svých minulých počinech, je doplňována fatálním výronem obnažených penisů, který opět děj nikam neposouvá ani mu nepomáhá. Chvilky připitomělého blábolení herců střídají tichá místa, ta, která mi v jeho jiných filmech připadají tak účelná, tady působí hluše. Ta ticha, která bývala tak výmluvná, v tomto filmu ztrácela svou magickou sílu. Vyzdvihuji hudbu, používanou úsporně, ale zato ve chvílích, kdy to opravdu sedlo. Záběry, které mě tak rozmazlily a které mě téměř bezdotykově uspokojovaly v Bergerových předešlých filmech, které nechávaly pracovat fantazii a tím mistrně spoluvytvářely to pověstné erotické dusno, nechyběly, ale připadly mi okoralé, snad proto, že děj okolo jim nedal vyznít, místo toho je většinou necitlivě zabil přitroublými pivními kecy. Základní pocit, který si z tohoto Bergerového počinu odnáším je, že méně by znamenalo více. Tak třeba příště to zas bude lepší. Určitě se těším. (21.05.2017)

Marco Berger, spolu režírující s Martinem Farinou, nás opět zavede do filmové říše nádherných mladých mužů zavěšených v pocitu touhy. Fer ( Lucas Papa ) pozve své kamarády ze školy do obřího sídla svých rodičů na argentinském venkově, aby si užili odpočinkovou dovolenou, kde se jejich skupina poflakuje po pozemku v různých stavech sporých šatů a tráví čas povídáním o holkách a hraním fotbalu. Fer také pozval nového přítele, který zbytek gangu nezná, Germána ( Gabriel Epstein), se kterým se setkal ve své hodině taekwonda a jehož integrace s ostatními kluky se setkává s různou mírou úspěchu. Z Germánových soukromých telefonátů jeho příteli zjistíme, že je tam kvůli jeho přitažlivosti k Ferovi a neví, jestli je to vzájemné. Bergerovy filmy se nikdy necítí jako vykořisťováné díky skutečnému smyslu pro noblesní umění, které také není nikdy okázalé, je těmito chlápky sexuálně vytáčen stejně jako se upřímně zajímá o to, kdo jsou, zkoumá jejich zranitelnost, aniž by je zneužíval. Několik z nich má problémy s gay sexualitou, které pravděpodobně poukazují na konflikty, se kterými se potýkají, ale i ten nejnegativnější z nich je skutečná lidská bytost a není záminkou k prozkoumání velkého tématu o temné stránce homosociální aktivity. I když děj nikdy nikam nespěchá, Bergerovy nejlepší filmy obvykle vtáhnou diváka hmatatelným pocitem represe; tento film ztrácí něco v tom, že má na začátku velkou dávku shovívavosti (frontální nahota, přiznání touhy), díky čemuž je neméně zajímavý, ale mnohem méně okouzlující než Havaj  nebo plán B . To ale neznamená, že film není krásným obrazem a je vzácné, aby tak velký umělec byl také tak dobrý v oddávání se gay touhám, a jako součást jeho celkové práce to není žádné selhání. (18.12.2022)

Přehlídka polonahých a nahých opálených svalovců... jestli šlo autorům o vizuální dojem a o navození pocitu gaye mezi tlupou přitažlivých heterosexuálů, tak na to stačilo pár prvních scén a nemuselo to mít skoro 2 hodiny, protože dějová linka je tak moc poddimenzovaná, že to připomíná spíš sestřih z reality show Big Brother - a nezachrání to ani místy vcelku dobrá kamera. Nuda, kterou nezlomí ani "nečekaný zlom" v poslední scéně před závěrečnými titulky. Je to hodně zašlý a slabý odlesk Hawaii. A navíc si nejsem úplně jistý vykreslením "typické" mužské heterosexuální společnosti - ale to je čistě subjektivní dojem, který na hodnocení nemá vliv. (26.07.2020)