Vtáčkovia, siroty a blázni

Napoprvé jsem to nevydýchal, viz komentář rozhněvaného mladého muže níže. A pořád je mi ten film hluboce nesympatický tím samým, čím jeho jediná skutečná postava Yorick (všichni ostatní jsou v jeho světě jen živé kulisy): povrchovou suverenitou, pod jejíž kouřovou clonou přenáší své vnitřní zmatky (to skutečně není obraz politické situace, ale v prvé řadě obraz čehosi těžce nevyřešeného v duši autorově) na okolí (Yorick na filmovou realitu kolem sebe, Jakubisko na diváka). Citlivými bytostmi manipuluje charismatický duševní mrzák, hrající si na život a emoce, kterým sám nemůže přijít na kloub, ale jakousi podivnou ironií přírody či pánaboha je jejich zdrojem pro ostatní, do jejichž kůže se není schopen vžít, plně zaměstnán sám sebou. Dokud své hračky nepoláme. — Takže proč teď najednou místo jedné rovnou čtyři? Protože to ten syčák umí. Protože mě naštval jako snad ještě filmem nikdy nikdo a zároveň se mi zavrtal pod kůži tak, že mě ten biják od té doby přitahuje jak můru plamen. Protože v sobě cítím kus Yoricka i kus jeho oběti, a skoro bych řekl, že to tak nějak podobně bude mít každý z nás, a filmů, které takto silně postihnou něco těžko definovatelného všelidského, je třeba si vážit, i když jednoho naštvou. (14. 11. 2013) — Původní jednohvězdičkový komentář: Svet je hnusné zlé miesto, áno. Pán Jakubisko je taký malý slovenský Fellini a nová vlna je, keď sa naciká na hromadu celuloidu, áno, áno. Ani kontext doby vzniku u mě nemůže omluvit tu záplavu negativismu, nevkusného rýpání se v číchsi pubertálních obsesích (děkuji, nechci, stačily mi mé vlastní) a povrchní hry na provokaci. Co si s tím má divák počít? Může leda tak uznale pokyvovat hlavou nad tím, kolik má pan režisér originálních nápadů, jak je dokáže pěkně protlačit až na plátno a jak mu v tom ti hezcí herci hezky hrají. To u mě vystačí tak akorát na jednu hvězdičku. (09.02.2010)

Tohle je přesně ten typ filmu, který mi nic neříká. Možná jsem moc racionální, možná mám prostě až moc rád příběhy, ale tenhle zběsilý poetismus pro mě jednoduše nemá smysl. Neužíval jsem si tenhle snímek a pěkně jsem ho protrpěl, ale zvládnul jsem ho až do konce. Nechci už nic podobného moc vídat. Tohle je pro jiné. (11.02.2015)

Zajímavý a rozhodně dost nevšední film. Herecké výkony výborné, ale kamera a hlavně OSOBITÝ styl vyprávění filmu dává něco, s čím se člověk skoro nesetkává (a to nemyslím jen v české/slovenské produkci, ale všeobecně). Bohužel, ne všechno jsem pochopil, třeba vůbec netuším, proč zavřeli Andreje do vězení. Co se týče konce, jakkoliv je krutý a hořký, docela jsem se divil, že rozřešení přišlo až tak pozdě. Původně jsem chtěl hodnotit průměrem, ale Jakubiskova režie mě přesvědčila o 4*. (27.06.2008)

Budem vám rozprávať, ako je potrebné a zároveň márne hľadať záchranu pred životom, ktorý nepozná lásku k nenávisti, bláznivosť bez skutočného šialenstva, šťastie bez smútku a smrť bez všednosti... Tento príbeh sa skončí tragicky, ale to by vám nemalo brániť v smiechu, pretože aj hrdinovia tohto filmu sa smejú do poslednej chvíle. --- Tento snímok vo vás môže zanechať všetky možné pocity, smútok, strach, radosť, beznádej. Snový svet, ktorý nám Jakubisko ponúka treba brať s nadhľadom, keď v ňom budete hľadať zmysel a budete sa snažiť všetko usporiadať s výsledkom nebudete spokojný. Nie je to film pre dnešné publikum, ktoré dostáva priamočiari príbeh bez štipky zamyslenia. Jakubisko bohato využíva štylizáciu, absurdnosť a obrazotvornosť. Môžeme tu nájsť aj politickú iróniu (postava Marty) ale aj sebairóniu samotného režiséra, ktorý sa vysmieva sám sebe napr. slovami Fotograf! Umelec! Intelektuál! (blázon). Farebnosť toho vyjadruje tiež pomerne dosť napr. hrôzy vojny točené pomocou modrej kamery. Vo filme môžeme nájsť absurdnosť skrz farbu, konkrétne modro-šedú. Yorickove slová do telefónu: Boh nám daroval lásku, aby očistila s nami aj tých, čo nenávidia. Škoda že k vám hovorí, iba podvodník, ktorý práve - serie, (Yorick si potom sadne a za pomoci telefónnej šnúry spláchne záchod). Nie je to prvý krát čo som sa mohol stretnúť s farebnosťou kamery, toto vyžíval aj Tarkovsky a neskôr aj Kieslowski, ktorý tomu venoval celú trilógiu. Tento film mi však pripomenul Jakubiskov neskorší filmový počin a to Sedím na konári a je mi dobre, ktorý rovnako pracuje s absurdnosťou a politickou satirou, rovnako sa vytvoril začarovaný kruh dvoch mužov, ktorým naruší život prítomnosť ženy. Ku koncu by som povedal že film Vtáčkovia, siroty a blázni patrí medzi slovenské filmové klenoty, svojou inakosťou 85% (15.08.2022)

JvbaliufgFILMspdfasghknvůpvhrpuigherghkfdvbbstuiohbdksgJdnůpAosigziKjghsdlkfvnsoiUtkasdfgjBvůvoIrSzhgosuihs lKasjdiruOfghs skdjfh oireutz alkdjfPTÁČCI oaiuhf lkjhapoie prhdl iafzBLAup lkůfjdBLAhpaeífáBLAz apfysh pafo pfoi fpfjkdnapfiouazeft gnvblvoiz gkjvhsovuáz vm.______________________________Tak schválně. Kdo z vás někdy nechtěl napsat takto bláznivý komentář? A proč? A proč ne. Film pro mě naprostým překvapením. Oslava bláznovství, zřeštěnosti a nápadů. Do toho skvělá vizuální stránka a skvělé herecké výkony. Časovanou bombou na dortu je nečekaný konec (teda, kdyby to neřekl ten, co ten film uváděl).Pokud se mi Bathory nebude líbit, může mne hřát, že jsem viděl od Jakubiska naprostou pecku. Nevymáčknu ze sebe pádný argument. To se musí vidět. Prostě bláznivej komentář :-) (02.08.2008)