Trafic
Monsieur Hulot nel caos del traffico
Traffic
Pán Hulot ide na výstavu
VOD (1)
Obsahy(2)
Pán Hulot je projektantom automobilovej firmy, ktorá vyrobila prototyp karavanu s obrovským množstvom rôznych užitočných funkcií a zlepšovákov. Blíži sa autosalón v Amsterdame, kde chce firma svoj nový výrobok predstaviť a tak sa pán Hulot s kolegami vydávajú na cestu. Nie všetko však prebieha podľa plánu... (RTVS)
Videa (1)
Recenze (21)
Nikomu neberiem jeho zmysel pre humor a srandu v podobe prkenného pána Hulota, no môj šálok kávy to nie je. Niekto za tým celým možno vidí kopec zábavy a inteligentného humoru, ktorého mnohé časti si možno človek uvedomí až nejaký čas po projekcii, avšak ja som si neuvedomil nič - nerozumel som tomu. Celý príbeh je len o tom, že sa ide z bodu A do bodu B a počas cesty sa stávajú hlavným postavám rôzne nehody. No tie nehody boli tak banálne a nezáživné, že som mal čo robiť aby mi očné viečka nezlomili lícnu kosť. Skrátka pán Hulot nie je nič pre mňa. Ledva podpriemer. 30/100 ()
Tati výrazne sprznený po niekoľkých produkčných neúspechoch. Jeho Hulot sa tak vrátil k čisto grotesknému záberu, ale aj tak afirmuje zaujímavý asociáciu bariér človeka a stroja. A samozrejme, ľudskej jednoduchosti a hlúposti, ktorá sa prejavuje v akýchkoľvek zjednodušených nuansách, epizódok. Je to teda viac než hravá a živá sieť ironizácie a dobre nálady, ktorú však brzdí menší manévrovací priestor a kreativita, ktorá je zapríčinená viacerými okolnosťami. ()
Jacques Tati, tento všestranný génius, jehož obrysy můžeme jen tušit, usvědčoval ve všech svých filmech jednotlivé avantgardní proudy z konce 19. a začátku 20. století z vážného pochybení. Konkrétně zde se předmětem satiry stal vitalismus, civilismus a futurismus – přesněji automobil coby symbol moderní epochy i symptom nezřízeně divoké reklamy a ostrého konkurenčního „fordistického“ boje, viz trendy PR manažerka Maria božsky parodující Audrey Hepburn. Ačkoliv mnohé obrazy Tatiho můžeme vnímat jako moralizující (ve smyslu: za hřích následuje automobilová nehoda, například havárie nebo srážka), nemůžeme popřít jejich demystifikační a emancipační úlohu odsuzující argumenty konzervativních obhájců kapitalismu a neoliberalismu. ____ Tati podobně jako Woody Allen dosazuje sama sebe do svých filmových světů a svou přítomností a jednáním je narušuje a dezintegruje. Vyjmeme-li z filmů Tatiho postavu Pana Hulota, který jako jediný zastává v továrně tvůrčí činnost, co nám zůstane? Nic moc zajímavého. Analogicky se můžeme zeptat, jaká je role ptáků v Hitchcockově filmu a proč útočí. Útočí, protože dívka Melanie touží ošoustat Mitche, který doposavad žije se svou matkou. A ptáci mají souloži zabránit. Ptáci představují vpád reality, mateřského pudu, do každodenního symbolického řádu, v němž Melanie a Mitch bezelstně žijí, stejně jako destruuje falešný řád partyzánskými manévry Pan Hulot. Jen s tím významným posunem, že distanci vůči vládnoucímu kontextu a ideologii získává tím, že se s ní podobně jako Josef Švejk naprosto ztotožní a „subvertuje ji svou identifikací“. ____ Tati je mistr prostorových gagů, které nevyrůstají z postav (ani nemůžou, protože s tím, jak postavy směřují ven od sebe k maximu, odumírá jejich vnitřek), ale z kolize a interakce jednotlivých předmětů používaných těmito postavami. V tom spočívá Tatiho geniální postřeh - vzrůstající neosobní svět si žádá novou odrůdu humoru, která by toto zachytila. Postava tak kupříkladu nechá kdesi ležet předmět, a poté, co se vrátí, předmět je pryč. Tím se dává najevo, že jediná možná komunikace mezi lidmi je odteď komunikace nepřímá. V druhé rovině nám tato vykloubená logistika a neefektivní tok předmětů říká cosi o chybách v systému, který čím naprogramovanější a sešněrovanější je, tím méně funguje a tím méně logických zásahů snese. ____ Tati byl výsostným solitérem, nezávislým jedincem či dokonce „hrdinou“. Člověkem, který měl nejspíše největší schopnost čelit sociálním tlakům a masovým sugescím, neboť disponoval dostatečně silným a vyvinutým superegem (souborem vnitřních norem), které je nezávislé na normách vnějších; svědomí u něho bylo vždy silnější než jakýkoliv tlak zvenčí. Dostatečná míra sebelásky jej doslova chránila před nadměrnou potřebou lásky od svého okolí. Neúspěch moderní kultury tak nespočívá v jejím principu individualismu, v myšlence, že morální ctnost je totéž jako sledovaní zajmu o sebe sama, ale v úpadku smyslu zájmu o sebe; ne ve skutečnosti, že se lidé příliš mnoho zabývají svým zájmem o sebe, ale ze se dostatečně nezajímají o zájem o své skutečné já; nespočívá ve skutečnosti, že jsou příliš sobečtí, ale že nemilují sami sebe. () (méně) (více)
(Ne)úspěch Playtime spočíval v tom, jak sám režisér pravil v interview, že to byl "film nikoho". I když navazoval na dva filmy, jejichž hlavní postavou a největším lákadlem byl pan Hulot, třičtvrtěhodinová scéna v restauraci věnovala stejnou pozornost tuctu dalších, neméně atraktivních postaviček. Trafic se odvrací od toho nesměle kočírovaného chaosu a vrací se ke kořenům, tudíž k Hulotovým prázdninám. Hulot je vždy v centru dění. Chlad strukturovaných ex/interiérů vystřídaly obyčejné, docela fádní lokace lemující nekonečné dálnice. Humor už není koncipován jako srážka staromilství s modernismem, ale jako usměvavé fyzické gagy, třebaže je tu pořád to hraničně absurdní využití prostředí a rekvizit, v němž je Tati jednoduše mistr. Smím-li vyslovit názor laika, je tohle nejslabší dílo z tetralogie, takřka postradatelný nános za Playtime, ale pořád překvapuje a hlavně baví. ()
Spíš než velkolepé dílo ve stylu Playtime, se jedná o oddychovou komedii - road movie. Je tu také určitá kritika bezduchosti dnešního světa, ale důraz je kladen spíš na humor ve stylu "četníků". Nebo to bylo tu letní prosluněnou atmosférou? Nevím, každopádně mi to trochu připomnělo právě filmy s Funesem, ač jeho humor byl mnohem brutálnější, přímočařejší. (nechci degradovat jedno ani druhé, ale Hulot je mi svou nevtíravostí milejší) Kromě pár geniálně natočených pasáží (bouračka, stěrače vyjadřující charakter řidiče) je nejsilnější asi jedna z posledních scén, kdy se Hulot konečně dostane do výstavního sálu, a prohlíží si zbylé exponáty. V tu chvíli mi došlo, že Tatiho favoritem nejsou nablískaná auta, která jsou v podstatě všechna stejná (viz.Playtime), ale spíš onen trochu kýčovitý, kutilsky zhotovený vůz (působí jako by ho vyrobil nějaký šikovný český chatař), který se Hulotův tým snaží na výstavu dostat. Tady jsem zalitoval, že to nestihli, a autíčko nezabarvilo jednotvárnou šeď. ()
Reklama