Trvalá dovolená

Zlatý časy Jima Jarmusche jsou dávno za zenitem a od Hranice ovládání jde jeho umění z kopce, holt ze sebe vydal to nejlepší v průběhu dvaceti let od Podivnější než ráj po Zlomené květiny, jo tak to bejvá, ale zdaleka jsem netušil, že jeho prvotina Trvalá dovolená bude ještě o třídu horší podívaná, než jeho poslední kousky, řádná kokotina o nýmandovi s debilním zástřihem, kterej chodí po ulicích od ničeho k ničemu, kde na každým rohu potkává samý kretény, tancuje si sám pro sebe v hnusným bytě, má přítelkyni, která akorát čumí z okna, čte jí nudný knihy, chrápe po střechách New Yorku, navštíví cáklou matku ve cvokhausu, ukradne auto, koupí si v kině popcorn, kde si vyslechne od negra příběh o saxofonistovi, kterýho nikdo neuznává a nakonec hlavní postava odpluje někam do hajzlu, jako dívat se na to jak se někdo hodně dlouze přesouvá z bodu A do bodu B a v mysli si mumlá pro sebe hovadiny mě fakt nebaví. 0% (18.07.2017)

Osamelý, nepracujúci mladík, chodiac ošarpanými ulicami, stretáva na ceste bez vedomého cieľa týpkov, ktorí, podobne ako on, permanentne prázdninujú a žijú si vo vlastnom svete. On bez otca, s matkou trvalo hospitalizovanou na psychiatrii. Bez iskričky záujmu o hodnoty propagované médiami a vyznávané masami. Má rád jazz, ale okolostojaceho saxofonistu poprosí, aby mu zahral niečo veľmi zle znejúce. Motívy a obrazy typické pre ďalšie režisérove filmy sú prítomné aj v tomto nízkorozpočtovom nezávisláckom debute (dlhé odmlky, zatmievačky, nekontinuálne obrazové skoky z jedného miesta na druhé, úsporné dialógy, prostredie: predmestské polorozborené časti). Zaujímavá je snová linka príbehu organicky včlenená do putovania, ukazujúca surreálnosť okolia tak, ako ho vidí prechádzajúci sa mladík. Niektoré zábery sú ale na rozdiel od neskorších dejovo svižnejších jarmuschoviek neúmerne naťahované, a tým pádom celý film o vnútre mladého muža vyznieva trošku do uspávajúceho stratena (aj keď možno šlo o zámer). 70%. (06.05.2005)

dal som síce 3 hvezdy, ale určite nie preto aby som odrádzal od zhliadnutia tejto Jarmuschovej prvotiny.... naopak, navodenie atmosféry odcudzenia sa voči okolitému svetu, pocit prázdnoty v uliciach megalopoly, krásne zábery na skryté "ošklivé" zákutia nablýskaného mesta.... toto všetko funguje v tomto filme veľmi dobre! Samozrejme, ten kto čaká nejaký nosný príbeh bude sklamaý... (16.10.2009)

Jarmusch se Trvalou dovolenou vymezuje vůči tradičním americkým hodnotám jako je touha usadit se, založit rodinu, najít si práci, mít auto, atd. Tím určitě odkazuje na beat generation, rozdíl je ale v tom, že tyto hodnoty neodsuzuje, stejně tak nekritizuje ani alternativní bytí mladého hrdiny. Film spíš zobrazuje neukotvenost v dnešní době. Allie nemá rodinu (v tradičním slova smyslu), neztotožňuje se s americkým snem, který mu připadá "prázdný". Proto se toulá, nepracuje, klidně ukradne auto, jde o vzdor vůči establishmentu. Ale jeho život je stejně nihilistický, jako ten, proti kterému se vymezuje. Kromě tradičního pojetí společnosti se Trvalá dovolená odklání také od klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než k nějakému konečnému rozřešení směřuje film k poznání hlavního hrdiny, zrcadlícího se v příbězích, které si vypráví s cizími lidmi na potkání. Např. ten o saxofonistovi, který se musel neustále stěhovat, protože nikde nebyl pochopený. Konec není definitivní, jakoby to celé byl jen nepatrný výřez ze života. Jistě však hrdinu čeká poznání, že je to všude prakticky stejné, čemuž napovídá i scéna v přistavišti před odjezdem do Paříže. Allie se potká s hochem, který míří opačným směrem. Oba mají k cestě tytéž důvody, oba hledají nové útočiště jen proto, aby se pak znovu vydali... na cestu. (23.06.2009)

Minimalistický skvost, ve kterém se zdánlivě nic neděje, téměř se v něm nemluví, nic se v něm nevysvětluje, nedokazuje ani nekomentuje a přesto se se svou tísnivostí rozhodně zažere hodně hluboko pod kůži... Bezvýchodný svět člověka na samém okraji společnosti, z něhož lze utéci zase jen do jiného bezvýchodného světa. Perspektiva bez perspektivy, závrať života, ve kterém jde zdánlivě cokoli a přesto téměř nic... Celkový dojem: 85% (14.02.2010)