Podivnější než ráj

Balzam pre oko i dušu. Pokojne plynúci čiernobiely obraz podfarbený hudbou Johna Lurieho je koncipovaný v niekoľkominútových, tmavým obrazom predelených záberoch. V prvej časti neveselý údel mladej maďarskej emigrantky v prvých dňoch po príchode do USA. Prichádza do N.Y za bratrancom, u ktorého sa prechodne na pár dní ubytuje. A hoci má hneď po príchode zabezpečené ubytovanie a stravu, stiesnené prostredie sporo vybaveného bytíku, umelohmotná strava, máloslovná komunikácia a neustále pozeranie TV v novopríchodzej nevyvolávajú žiadne explózie nadšenia z nového sveta. Ošuntelé exteriéry predmestia a továrenských barakov tiež nepôsobia zvlášť optimisticky. Druhá časť sa odohráva na ceste smerom na Floridu – akejsi podivuhodnej dovolenky troch mladých ľudí, ktorí nevyhrali prvú cenu v americkom sne. Zaujímavé je, že aj keď film je o osamelosti, jej prekonávaní, otupujúcej každodennosti, drobnom paberkovaní, ide o komédiu. (10.09.2004)

Chameleón Jarmusch prednedávnom dokázal, že mu nerobí problém ukočírovať ani komerčnejšie látky. Koniec koncov s Billom Murrayom natočili oveľa viac, ako len priemerný film. Nie o tom som však chcel. Jim je predovšetkým mentorom americkej nemainstreamovej tvorby. Nezávislosť, undeground, nadupané dialógy, dokonalá atmosféra, stovky vyfajčených cigariet, to je presne to, čo ide tomuto týpkovi najlepšie. Na to, že Stranger than paradise spadá ešte len pod autorovu rannú tvorbu, jedná sa akoby o projekt ostrieľaného harcovníka. A John Lurie je fantastický. (14.01.2008)

Jarmusch měl vždycky pochopení pro podivné existence – dvojka povalečů Willie a Eddie je ukázkový příklad. Herecky je ale nejlepší imort Eszter Bálint. Vynikající je černobílá kamera Toma DiCilla, která nám ukazuje Ameriku šedivou, ošuntělou a nezajímavou. Ať už jde o New York, Cleveland nebo Floridu, měl jsem dojem, že kdyby to tehdy natáčel u nás v socialistickém Československu, měl by kromě palem a moře stejně vypadající záběry. Hlavní hrdinové sice všude narážejí na stejnou nudu, ale divákovi to opravdu nehrozí. (15.01.2006)

Bože tohle žeru, minimum prostředků a maximum výsledků. Na dobrý film člověk potřebuje originální nápad a pak už jen kameru. Nejdražší na filmu bylo snad jen ukázat balík peněz, který Eva (Eszter Balint) dostala od neznámého dealera. Nic se tu neřekne přímo v dialogu, všechno je schováno jakoby pod povrchem. Pobavil mě i John Lurie, který neustále připomíná jak se mu nelíbí píseň I put a spell on you od Sreamin' Jay Hawkinse, kterou pro film sám vybral. Možná ne náhodou film svou atmosférou připomíná o deset let starší Alici ve městech od Wima Wenderse. (16.06.2009)

Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. (02.06.2010)