Podivnější než ráj

Byl jsem zvedavej, jestli se to po prvni tretine (viz komentar The New World) zvedne, ale bohuzel ne. Sice to vypada, ze se konecne neco zacne dit a kamaradi se vydavaj na cesty, ale v momente, kdy nekam dojedou, tak uz zase vsichni jen divne cumi, pripadne pronaseji nicim zajimavy dialogy. A takle se film tahne celou dobu, jde to od nikud nikam, vubec nic se nedeje, ale nenudi to. Asi nejslabsi Jarmuschovo film. (30.04.2009)

Film divnejší ako som čakal, ale taký je už Jarmush a na žiadny jeho film sa nedá dopredu pripraviť a povedať si - takto to bude vyzerať, pretože tento čudák vždy vybalí úplný protiklad zo všetkých očakávaní. Krásne hranie sa s charaktermi postáv a s krátkymi, stručnými, odpaľovacími dialógmi, ktoré častokrát aj keď nechcú, sú cool a keď nie hranie sa s dialógmi tak so štýlovým mlčaním, nekončiacou trpkou zábavou. Jim má proste štýl, jeho flegmatický sentiment mu žeriem aj keď s danými postavami a situáciami by sa dali robiť zázraky smiechu, tu som to mal totálne na háku. A záver, kde Willie maximálne vytrel sám so sebou, no comment. Kesenem Sepen! 80%. (18.06.2008)

Budapešť, New York, Cleveland, Florida...všude jsou podobné pokoje, v TV běží to samé, jezera jsou všude stejná, takže je ani nemusíte vidět, moře v televizi je stejné jako moře ve skutečnosti, fast foody jsou všude stejné. Každé město má pár pamětihodnosti a pak tu jsou anonymní ulice, anonymní byty, kde anonymní lidé čekají, až se něco stane, něco, co dá jejich životu smysl. Leží koukají do stropu nebo na TV a čekají. Určitě někoho takového znáte, nebo i víc takových. Jarmusch poeticky, a přesto syrově zachytil realitu. Tomu se říká umění. (12.07.2009)

Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. (02.06.2010)

Kolem tohohle filmu jsem chodil někdy v půlce devadesátek, v době, kdy jsem civilkoval v knihovně na FAMU, a ten název mě lákal. Jenže těch kazet a filmů s lákavými názvy na nich tam bylo tolik... Takže na Stranger than Paradise tenkrát nedošlo a nestal se mým osobním kultem, ač nejspíš mohl (stejně dobře jako třeba Mystery Train, který to štěstí měl). — Z dnešního pohledu je mi hlavně až úzko z toho, jak ti nebožáci dokážou prázdně zabíjet čas – ovšem Jarmusch o tom vypráví navýsost zábavně! A pak ta výborná pointa. Za mě silnější ***. (28.04.2011)