Nicht nur zur Weihnachtszeit

Uff, tak znepokojivě divný vánoční film, jaký natočil Vojtěch Jasný, jsem snad ještě neviděl. Prý komedie... já ji moc necítil, leda coby závan gradující absurdity. První minuty s jedním dlouhým voiceoverem za druhým (pro Jasného dost typickým prvkem) jsem se do atmosféry teprve dostával, ale když záhy nastal zvrat s padajícím vánočním stromečkem, začalo jedno totální psycho s postavou babičky a afektovanými záchvaty, probouzujícími se nočními můry se vzpomínkou na Vánoce 1939 a druhou světovou, k tomu na čas se střihově velmi zajímavým prolínáním minulosti a současnosti (...i odkaz na Československo a pár replik v češtině přijde :))... a Jasný se opět předvedl i jako zručný poetický vypravěč obrazem i předvaděč pohltivé komorní atmosféry. Po půlhodině se situace s babičkou napraví k lepšímu a to díky tomu, že rodina začne pro její klid dennodenně slavit vánoční svátky... a chvilkově utišené psycho, byť již s odlišnými kořeny neklidné zoufalosti, může pokračovat... protože opakovat dokola stejný den a trávit nekonečně celý rok zpíváním Tiché noci, opakováním stejných proslovů ve stejné místnosti před stejnými lidmi a rozdáváním těch samých dárečků jenom pro potěchu jedné osoby prostě nechcete... vydržíte pár dnů, snad ještě týdnů, možná měsíc, než vám z toho začne přeskakovat podobně jako vězni na opuštěném ostrově v jiném Jasného filmu... **** Ač tento film ukazuje Vánoce v trochu jiné podobě, než v jaké jsme zvyklí, vlastně nabízí i potenciální pohled na to, jak by vánoční svátky mohly velmi snadno ztratit ze svého kouzla a výjimečnosti, sklouznout v rutinu (ba možná i hůř), kdyby se slavily v průběhu roka opakovaně či dokonce každý den. Druhá polovina jen mírně ztrácela z nasazené laťky, zaujal mě poťouchlý způsob řešení absence vybraných členů rodiny na věčně opakovaných Vánocích, až do hodně absurdního závěru. [75%] (24.12.2023)