Listopad

Kdyby se Franta Vláčil a Jan Švankmajer zfajčili a natočili spolu film dle námětu od Erbena, vypadal by nějak takhle. Má to ovšem menší háček – nadpřirozeno je všude kolem, ďábel sídlí přímo za humny, oživlé nářadí vesničanům plní jakékoliv přání, a démoni se oklamávají navlečením kalhot na hlavu.... Estonský surrealistický horor 'November' je – jak je z anotace již vidno – nefalšovanou rustikální ódou na fantasmagorii, okořeněná severským folklórem a absurdním černým humorem. Přesto jde v podstatě o fantazijní mozaiku z (ne)obyčejného života pár obyvatel jedné neznámé lesní vesničky. A byť jde o film konceptuálně nekonzistentní, jde o skvělý žánrový bizár, který by měl vidět každý fanoušek černobílých filmů.... Inu, v Estonsku se dušičky slavěj tak trochu jinak. [#FILMOVKA2021🎬] (26.08.2021)

Nejbizárnější zážitek z Varů a zároveň také snímek, který bych nikdy v životě nedokázala přirovnat k něčemu podobnému. November se musí zkrátka zažít, protože kdybyste někomu chtěli vysvětlovat děj, asi byste se smáli sami sobě. Rainer Sanet natočil adaptaci na knihu, kterou bych si sakra ráda přečetla, být přeložená do češtiny, protože pan Andrus Kivirähk z Tallinnu má očividně opravdu velký smysl pro fantasy, mysterióznost, legendy a bizarní výjevy. Nicméně režie byla skvostná, krásná kamera, černobílý vizuál a dokonale padnoucí hudba podtrhovala celý ten chladný, listopadový, špinavý, venkovský look. Děj nabídne spoustu ale opravdu velkou spoustu nadpřirozených bytostí, charakteristických postav a hororových prvků, které ovšem střídají brilantní humorné pasáže, jež nejsou podány agresivně a chvílemi se klidně budete i řechtat. Souhlasím, že děj se asi pro nečtenáře nebude zdát úplně vysvětlený, ale myslím, že u tohoto snímku se nad tím dá mávnout rukou. KVIFF 2017 (14.08.2017)

Už dávno jsem si všimla, že filmy, které vycházejí z magického realismu, nemají moc příznivců. Jenže to je přesně to, co mě fascinuje a úžasně baví. Ten svět na pomezí reality a snu. Listopad čerpá ze starých místních tradic plných pověr, legend, říkánek i mýtů. Místy působí velice naivně, primitivně, až hrubě, tak jak se i život venkovanů dříve řídil jednoduchými a snadno pochopitelnými pravidly. Ve filmu ožívají jejich sny a přání, podobně jako neživé předměty nebo jejich mrtví předkové. A černobílá kamera je prostě úchvatná. (12.10.2018)

Kokos to čo bolo? Čomusi TAK úžasne divnému proste nemôžem dať menej, ako 4*. Pôvodne som čakal folk horor, pre ktorý mám slabosť a áno, ono to asi čiastočne naozaj bol folk horor. Čiastočne... ale nie stopercentne. Čo to vlastne bolo? Vraciame sa na začiatok komentu: kokos to čo bolo? Občas ma naplno na vracanie, občas som od toho fascinovane nevedel odtrhnúť zrak a atmosféra bola temná, plnokrvná a mäsitá. Rovnako tak výprava a čierno-biela kamera. Trocha ako od Jana Švankmajera. (04.05.2023)

Pomaličky plynúca báseň plná krásnych momentov - kedy prízraky a obludy a samotné manifestácie hriechu naberajú konkrétne podoby. To zlé a to nechutné vyviera z prapodstaty stredu medzi pohanským a kresťanským. Úlohu hrajú živly, tradície a zvyky - akokoľvek bizarné ale plné opodstatnení. Sme odrezaní od reality. Sme v niečom čo sa nedá úplne popísať. Je to tak trochu o láske. O smrti. O bizarnostiach a nežnosti. O dotykoch - či už tých smrteľných alebo láskavých a o degenerovanom spoločenstve, ktoré opustilo morálny základ. Čiernobiely manifest Rainera Sarneta nie je pre každého. Ale je plný pôsobivých scén. Hlavná predstaviteľka Liiny je krásna. (29.08.2019)