Doba nevěrná

Vzťahová dráma, ktorú natočil sám život. Oceňujem najmä príjemné civilné vyznenie, nezávislý kabátik a vynikajúce herectvo hlavných postáv. Na druhú stranu možno tu trocha pritlačili na city tou chorobou jedného z nich, pravdepodobne zaujímavejšie by bolo sledovať, ako by sa to celé vyvinulo bez tej tragédie. Ale i tak ide o nadpriemerný film. 75/100 (21.06.2019)

Vztahovka, kterou napsal sám život. Nic víc, nic míň a mě to takhle vyhovovalo. Na seznámení se s postavami sice O'Rowe vyplýtval příliš mnoho času, což způsobilo, že se děj v první polovině trochu táhl, ale jakmile se ústřední pár spustil se vším, co k tomu patří, bylo se na co dívat. Herci zahráli na jedničku a Catherine Walker, kvůli které jsem do toho šel, mě nezklamala ani tady. 80% (29.12.2018)

Je toho (na mě) jaksi moc: poměrně neúprosný film, do rána nepříjemný sen, komentář JitkyCardové a k tomu ještě Kreutzerova sonáta (čtu intenzivně, na bytě mám ruské nájemníky). A tak nevím odkud začít, nebo úplně odněkud jinud. nebo vůbec ne. Začnuu od názvu, jehož překlad do češtiny se mi tradičně nelíbí. Slovo "delikvent" bude nejlépe chápat v jeho nejobecnějším významu, tedy "ten, kdo se nějak provinil", tedy "období nepravosti". Od obhajob kriminálníků se naši delikventi příliš nelíší: "všechno se to stalo, aniž by si to uvědomovali, jakoby ve snu, najednou to tu bylo, jakási nepříčetnst, spadlo to z nebe". Ovšem všechno se to dalo předpokládat. Takhle to chodí v manželství (Tolstoj; absenci hlavního motivu, žárlivosti, není třeba litovat), až do tohoto stavu se manželství dostalo nyní (bezkrevnost, laxní postoje, nepevnost životních cílů, zde více komentář JC, včetně objasnění závěru: ona by chtěla (po čase) zase, on (už zase) ne.) (22.03.2020)

„Jsem trochu zmatená, protože tohle mě nutí přehodnotit všechno, co jsem kdy zažila.“ - „Aha.“ - „Jako pravou lásku...bylo to něco jiného.“ - „Jako co?“ - „Pohodlí…možná? Nevím. Nebo pouto…co jsme měli skrz děti.“ - „A nemohla ses prostě jen odmilovat?“ Film, který se mi naprosto přesně trefil do nálady. Sice je to vztahové, komorní drama, ale trochu klame tělem, neb je protkané kombinací odtažitosti, citových vzplanutí, chladu a cynismu zároveň. Ve mně tahle kombinace spolu se vší tou přetvářkou, dusnými momenty vyvolávala potřebu se osudy postav až trochu provinile bavit. Čím déle však ve svém chování setrvávaly, tím přibývalo hořkosti v podobě výčitek, pochybností, noření se do lží a zraňování citů ostatních. Spolu s dialogy, které měly co říct, a herci, kteří umí zahrát (nadšení z Cilliana a Andrewa), mi ke spokojenosti nechybělo moc. Tady však spíš přebývalo. Film směrem ke konci totiž začal bohužel stagnovat a rozmělňovat se. Úplný závěr pak v mých očích takřka vyšuměl do ztracena. Škoda. Přesto ještě solidní 4*. (27.02.2022)

Dva manželské páry, čtyři děti, jedna nemoc, jedna nevěra. Komorní vztahové drama, kterak křehké je nejen manželské štěstí. „Začne“ to poznámkou u večeře, podrážděnou reakcí a o nějakou dobu později i uhozením manželky. Ta najde pochopení u druhého páru. A vzápětí i něco víc. Postavy jsou si vědomé potíží, které jejich činy můžou a budou znamenat, přesto do nich hlouběji propadají. Dialogy jsou úžasně prosté, místy solidně opsané ze života, pečlivě pozorující kamera se při zabírání svých postav málokdy pohne. Irský scenárista a dramatik (a debutující režisér) Mark O’Rowe si dá nejprve práci, aby si nás postavy získaly, aby je následně pomaličku zbavoval sympatií, mimo jiné i proto, že odmítají výzvy k překonávání životních překážek. Jeden se ukáže jako zbabělec, ač se dozví důležitou informaci, zatímco ona zoufale touží po laskavosti, které se jí od druhého nedostává. Přišlo mi, že pánové Cillian Murphy a Andrew Scott (kněz k nakousnutí z britské Potvory) své postavy uchopili jistěji a zajímavěji než dámy. (26.02.2023)