poster

Sobibor (festivalový název)

  • Rusko

    Sobibor

  • Rusko

    Собибор

  • Rusko

    Легенда о побеге

    (pracovní název)
  • Velká Británie

    Sobibor

Válečný / Drama

Rusko, 2018, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • TheSpearCZ
    ***

    Od Rusů povedený kousek z prostředí koncentračního tábora, kde se připravuje vzpoura. Co se mi bohužel nelíbilo a je velkým mínusem u mě bylo nedostatečné vcítění k hlavní postavě (možná se ani nedá o hlavní postavě říci, že je hlavní) a samozřejmě ten opravdu stupidní konec, ale naopak když došlo k zabíjení, tak jsem si lebedil. Nenudil jsem se a skutečné události tomu jen přilepšují. Lepší 3*(1.1.2019)

  • Flego
    ***

    Obrovský potenciál bol trochu utlčený rytmom filmu, napriek tomu, že pojednáva o dramatických udalostiach v nacistickom tábore smrti, mal v sebe nudné pasáže. Tvorcovia sa nebáli expresívnych scén, čo považujem za prínos, a taktiež angažovanie charizmatického Christophera Lamberta v úlohe veliteľa tábora.(16.3.2019)

  • Volodimir2
    *****

    Hneď po skončení filmu sa mi do mysle dostávajú 3 základné otázky. Keď začnem od konca, nepochopil som symboliku utekajúceho židovského chlapca po polí v závere filmu. Ale Sobibor je výborný film zapadajúci do rámca historických skutočností v období kedy sa na hrôzy vojny pomaly zabúda. A tretia dilema je, že nás film necháva unášať cez strach, skazu, pokoru a smútok na jednej strane a krutosť, sadizmus a obrazy snaživých nacistov a pomocníkov na druhej strane. A to z dôvodu, aby sme nezabudli na hrôzy nacizmu a na túto anti ľudskú ideológiu. Film je spracovaný na základe knihy Iľju Vasilieva, "Alexander Pečerskij: prielom k nesmrteľnosti" a je to viac menej autobiografické dielo k ucteniu pamiatky hlavného hrdinu vo filme. Alexander Aronovič Pečerskij ( v Sobiboru známy ako Sáša) bol Židom a bol zmobilizovaný do Červenej armády na druhý deň po prepadnutí Sovietskeho zväzu nacistickým Nemeckom, obdŕžal hodnosť podporučík. V tomto období bola Červená armáda trvale na ústupe. Za hrdinstvo, keď z obkľúčenia vyniesol raneného spolubojovníka dostal hodnosť poručík. Bojoval aj pri obrane prístupu k Moskve v rámci 596. húfnicového delostreleckého pluku bojujúceho v zostave 19. Arménskej delostreleckej armády v rámci Vjazemskej operácie (2.-13. októbra 1941). Táto bitka skončila pre Červenú armádu katastrofálnou porážkou. Pred Moskvou už nestali žiadne jednotky. Straty na strane Červenej armády boli 380 tisíc mŕtvych a 600 tisíc zajatých vojakov. Medzi zajatými bol aj poručík Pečerskij. Až do augusta 1942 bol umiestnený v pracovnom tábore, pred odchodom na nútené práce do Nemecka, lekárskou prehliadkou, bolo zistené, že je Žid spolu s ďalšími 8 zadržanými a pre tých nebol smer Nemecko, ale 20.8.1942 boli premiestnený do pracovného tábora v Minsku. Nakoniec 22.9.1943 nasledoval Sobibor (vyhladzovací tábor). A práve od tohto okamihu sa premieta dej filmu. Pečerskij mal v tábore prirodzenú autoritu, pohyboval sa v tábore v uniforme dôstojníka a bol mimoriadne fyzický zdatný. Väzenský odboj ho prijal do svojho medzinárodného kolektívu (tu boli zajatci z Poľska, Francúzska, Holandska, Nemecka, Československa a Sovietskeho zväzu) a podarilo sa mu za 3 týždne pripraviť a uskutočniť jediné vydarené povstanie väzňov v likvidačnom tábore pri ktorom 14.10.1943 bolo zabitých 11 esesmanov, 10 zabitých ukrajinských strážnych, do úteku sa nezapojilo 130 väzňov (tí boli zabití ihneď po znormalizovaní situácie), 80 väzňov bolo zabitých pri úteku, 170 zajali nacistické jednotky za aktívnej pomoci poľského obyvateľstva ale čo bolo najdôležitejšie, 53 väzňov utečencov preukázateľne prežilo vojnu. Áno aj poručík Pečerskij, ktorý sa ďalej zapojil do partizánskeho boja proti nacistom. Niekoľko perličiek. Po jeho zaradení späť do Červenej armády bojoval v trestnom prápore, v roku 1963 ako svedok v procese s ukrajinskými strážami zo Sobiboru pomohol z 11. usvedčiť 10, ktorí boli popravení. Po skončení vojny bol v Sobiboru (Poľsko) postavený pamätník ale o Pečerskom tu nie je ani zmienka. Poľsko ani Izrael nemá záujem o úctení dôstojníka Červenej armády nakoľko bol príliš sovietsky, víťazný a ktorý prežil. Ďalšie filmy o Sobiboru Vzbura v Sobiboru 1989, Sobibor, 14. októbra 1943, 16,00 hodín 2001 a Útek zo Sobiboru, 1987.(25.12.2018)

  • JASON_X
    ***

    Ruský filmový styl mívám rád téměř bez výhrad, ale tady mi nesedl. Namísto syrového realistického drámka z koncentráku jsem totiž dostal poněkud teatrální a polopaticky černo-bílou záležitost nasáklou typickým ruskoválečným patosem klasického ruského válečného filmu. Mnou nedávno zhlédnutý polský "holokaustový" majstrštyk W ciemności (2011), který mám dosud živě v paměti, mě oslovil nepoměrně víc a teď mě o to víc mrzí, že jsem mu kvůli úděsné ruční kameře nemohl dát plný počet. Sobibor mě neoslovil, jeho dokumentární hodnota je kvůli scénáristické vyumělkovanosti postav sporná, účinek na diváka i přes závažnost tématiky je tedy nevelký, zpomalený "artový" závěr pak rozpačitý. Režisér Chabenskij mě na rozdíl od herce Chabenského nepřesvědčil.(13.1.2019)

  • Ivoshek
    **

    Přiznejme si to upřímně, tenhle film se Rusům nepovedl, zvlášť když ho divák může srovnat s americkým filmem Útěk ze Sobiboru z roku 1987. Oba filmy opisují situaci z léta 1943, kdy se vězni ze Sonderkommanda, tedy skupiny určené k obsluze tábora, úklidu komor atd., vzbouřili a utekli. Největší slabina ruského snímku jsou herci. Že nevypadají moc německy, to se ještě dá snést. Horší je, že příšerně přehrávají. Druhou slabinou je scénář, který je slabý, protagonisté málo zajímaví a neživotní. Je to obrovský paradox, protože samotný příběh jednoho z mála přeživších, tehdy 16letého Blatta, je sám o sobě naprosto dostačující. Napsal i několik knih a pro kvalitní příběh bohatě stačilo se jeho vyprávění držet...(27.7.2018)

  • - Natáčelo se v Litvě ve městě Vilnius. (BMW12)