Přízrak

Veľmi zvláštny, bizarný, až atypický, komorný film o jednom „duchovi” , ktorý sa nemôže zmieriť s tým, že aj v jeho dome, budú bývať takí ľudia, ktorí tam nemajú, čo robiť... ? Trochu som sa v tom strácal, pretože tuná sa prakticky ani nič dôležité nedeje, okrem toho, že žene zomrie muž, ktorá sa následne cíti melancholicky, po istom čase odíde z tohto domu, lebo ju už nič neviaže k tomuto miestu, neskôr sem prídu bývať španielsky hovoriaci občania, a títo zažijú na vlastnej koži, čo je to Poltergeist, a taktiež veľký „intelektuál” bude prezentovať pred kamarátmi na párty - svoje veľké myšlienky... -Prisťahovalcov pobijú pôvodní obyvatelia Ameriky. Všetko sa viaže k DOMU, v ktorom je spirituálna bytosť. De - facto, videl som dve bytosti oproti sebe v domoch. Apropo, nevedel som, že Affleck s Marou, si zahrali v snímku Ain't Them Bodies Saints, ktorý taktiež režíroval David Lowery. Zaujal ma dojímavý SOUNDTRACK Daniela Harta + kamera Palerma má svoje čaro. Samotný „biely kostým” , v ktorom je pravdepodobne oblečený herec Casey Affleck, je sám o sebe, neobyčajný, alebo duchovia sú s nami stále, aj keď ich už dávno fyzicky nevidíme ? Pozorovať film v častých statických záberoch, nie je nič pre mňa, ak sa nejedná o snímky Michaela Hanekeho. Inak, Rooney Mara „z chuti” J-E koláč. Toto sa deje v takmer neprerušovanom zábere, len sa zmení uhol kamery. Zakrátko ho vyvráti do hajzlu. Takýmto, až by som povedal jednotvárnym spôsobom sa pozerám na celý film, ktorý skrátka - niečo má do seba, ale znovu ho absolvovať ? Hm... Skôr by som si vypočul jeho hudbu a nič viac. (17.11.2017)

Pomalu plynoucí a hluboce zádumčivý film o tom, že věrnost a láska dokáží porazit nevyhnutelnou temnou nicotu po smrti a překlenout i samotný čas. A Ghost Story mimo tuto zásadní nosnou myšlenku nabídne i neobvykle řešenou kameru společně s výsledným zobrazením ve formátu 4:3, což z filmu v kombinaci s čarokrásným a vtahujícím soundtrackem dělá vytříbenou a gurmánskou diváckou podívanou. Smekám! PS: Podle zdejšího nevyváženého hodnocení usuzuji, že film asi vážně nebude pro každého. Běžný konzumní divák asi "nepřekousne" pětiminutový záběr na Rooney Maru, která jí koláč a pak se jde vyzvracet. Vážně. „We build our legacy piece by piece and maybe the whole world will remember you or maybe just a couple of people, but you do what you can to make sure you're still around after you're gone.“ (23.09.2017)

Bezprostredne po projekcii pre umocnenie celkového dojmu navrhujem vypočutie 7-hodinového ambientného albumu "Somnium" od skladateľa Roberta Richa. Pomôže to lepšiemu fyzickému aj mentálnemu nazretiu diela a dokonalejšiemu uchopeniu inak ťažšie uchopiteľných pojmov "rozvláčnosť", "repetitívnosť" a "vata". Priznávam, že niekoľko scén ma zasiahlo. Tá s 5-minútovým žraním koláča medzi ne samozrejme nepatrí. (27.09.2017)

Vono, jak se správně postavit k týhle americký indiepóze, která splaskne jak bubák při sebemenším zkoumání? A póza je asi to slovo, které čiší odevšud. Lowery si vzal pozérskej formát, narval tam citát Woolfové, zatlačil na hudbu, aby tekly emoce, manýristicky označil hlavní postavy jedním písmenem, provedl nás dopředu i dozadu časem, aby jako bylo jasné, že to má přesahy a pak celý svůj film vysvětlil v monologu mouder jednoho sarkastointelektuála. A já tomu dám plno a nejvíc, protože mě to hrozně vzalo. Rozklíčuj si to, jak chceš. Jsem uvnitř plnej manýry a navenek vobyčejnej sarkastointelektuál. Ten film je důležitej a pomohl mi. (13.07.2017)

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem si film pouštěl, o to víc jsem byl zvědavý. Pravda, dlouho mi to nevydrželo. Opět se ukázalo, že nejsem žádný intelektuál, který by mohl docenit skryté kvality tohoto snímku. Začátek byl véééélmi pomalý, tvůrci ho prošpikovali naprosto úchvatnými statickými záběry, v nichž se nevyskytoval ani náznak pohybu a já jsem začínal mít zlé tušení. Po tomto úvodu pokračoval film v naprosto stejně strhujícím tempu a mým věrným společníkem se mi při jeho dalším sledování stalo tlačítko ffw, které dokázalo srazit stopáž na přijatelných šedesát minut. I tak to bylo velmi nudných šedesát minut. (30.06.2018)