The Nightingale

Syrový australský demýtizační (revizionistický) antiwestern s mimikry irsko-aboridžinského revenge filmu - o pomstu tu totiž vlastně ani nejde...jako spíše o pojmenování bolavých míst kolektivní paměti a národní minulosti...navíc tu (jako bonus) silně probleskují oživené vzpomínky na Jane Campion... (23.07.2022)

Není to Debra Granik ani Jane Campion, ale přesto se mi srdce párkrát zastavilo. Nejméně zvládnutý mi přišel střih, například v prologu a přechodu k názvu filmu mi přišlo všechno tak nějak špatně načasované, a tento pocit jsem pak měla ještě v několika sekvencích, a i film jako celek měl s dávkováním a stopáží problémy. Strašně moc bych chtěla dát čtyři hvězdičky, tak budu ještě přemýšlet, jestli bych se přes to nepřenesla, ale u tohohle druhu filmu je práce s časem a dávkováním a tím i pointováním motivů velmi důležitá, a tak se přes to asi nepřenesu. (04.01.2020)

The Babadook je filmovými odborníky, mnou nevyjímaje, považován za nejlepší snímek roku 2014, avšak svou skutečnou velikost prokázala Jennifer Kent až v následné zkoušce charakteru, kdy se odmítla vzdát tvůrčí svobody a vyrazila se zástupci Marvelu dveře. Mnoho progresivních režisérů se bohužel nechalo zlákat lukrativní nabídkou ze zámoří a přizpůsobilo se požadavkům velké produkce. Můj dobrý přítel Xavier Gens, jeden z ústředních představitelů hnutí cinéma du corps, dokonce označuje své hollywoodské angažmá za životní chybu. Jakožto zdejší hororový expert nyní musím obyčejné diváky upozornit na skutečnost, že se The Nightingale nedrží zkonvencionalizovaných pravidel rape and revenge filmů, takže s ním budou mít ohromné potíže. Snímek nás pobízí k empatickému prožívání a soucítění se stavem Clare, která je paralyzována svým postavením v přísně hierarchizované koloniální společnosti, čehož režisérka dosahuje syrovými close-up záběry či sázkou na akademický formát [1,375:1]. Oceňuji psychologickou hloubku snímku, propracovanost postav i perfektní herecké výkony. Jennifer Kent pozvedá subžánr do vyšších sfér a ukazuje nám, že lze dané téma uchopit i jiným, podnětnějším způsobem. Čtyři silnější hvězdy. (26.10.2019)

Krásná příroda, ty kapraďorosty byly úžasné, divoká řeka, měsíc na nebi pohlcovaný mraky a východ slunce u moře. Obstojný R and R, kdy Irka Clare po té, co ji britští vojáci připraví o rodinu, nastoupí cestu pomsty. Mordů je dost a vcelku brutální, takže kromě zastřelení, ubodání či propíchnutí je asi nejlepší dobití pažbou. Cesta za pomstou je trnitá, plná překážek, výmolů a nebezpečenství, ovšem Clare má jasno. Ví, co chce, což je nakonec největší problém. Něco jiného je totiž vědět, a něco jiného to pak udělat. Clare se chová jako blbá kráva a podělá vše, co se dá. Má výborného průvodce, domorodého, ale nevím, co ji nedovolí, aby ho poslouchala. Tudíž dělá vše obráceně a oběma snaživě dláždí cestu do pekel. Herecky nejlépe mi vychází Sam Claflin, který je vskutku démonický a připomněl mi Jasona Isaacse z Patriota. Škoda, že Clare nebyla sympatická a alespoň trochu chytrá. No, nebyla... (24.07.2021)

Jennifer Kent režisérka Babadooka servíruje Australský Rape and Revenge, který rozhodně není pro běžné a mainstream publikum, především NE pro těhotné ženy! Píše se rok 1825 a hlavní hrdinka Clare je mladá Irská trestankyně, která nahání Britské vojáky v Tasmánské drsné přírodě, kteří spáchali neodpustitelný a hrůzný akt násilí na její rodinu a k tomu ji pomáhá Australský domorodý stopař, který také zažívá trauma z násilných činnů v minulosti. Po delší době tu máme opět tíživý, mrazivý, bezvýchodný, sakra nepříjemný a znepokojivý film, který se neštití násilí na ženách či dětí. Scéna v chatě se znásilněním bude rozhodující pro diváky, zda budete tolerantní, anebo film vzdáte. Na to, že film režíruje žena, tak má nečekaně větší "koule" než od jiných režisérů. Mínusem bylo pro mne pomalejší tempo a trošku přehnaná stopáž, ale jinak se jedná o solidní film, který mému oblíbenému subžánru dodává jiný rozměr. 75% (26.10.2019)