The Nightingale

Není to Debra Granik ani Jane Campion, ale přesto se mi srdce párkrát zastavilo. Nejméně zvládnutý mi přišel střih, například v prologu a přechodu k názvu filmu mi přišlo všechno tak nějak špatně načasované, a tento pocit jsem pak měla ještě v několika sekvencích, a i film jako celek měl s dávkováním a stopáží problémy. Strašně moc bych chtěla dát čtyři hvězdičky, tak budu ještě přemýšlet, jestli bych se přes to nepřenesla, ale u tohohle druhu filmu je práce s časem a dávkováním a tím i pointováním motivů velmi důležitá, a tak se přes to asi nepřenesu. (04.01.2020)

„VÍTEJ V NAŠEM SVĚTĚ PLNÝM NEŠTĚSTÍ…“ ///    Revenge western z časů australskejch… Těšil jsem na podobnou pochoutkou, jakou bylo Brimstone. A v lecčems to moje očekávání naplnilo. Třeba v drsnosti. Příběh je plnej bolesti a utrpení… ovšem je trochu rozvláčnej. Taky sere ta ženská – když jde vo hovno, dělá „chlapa“, ale jinak je to píča. A možná i kvůli tomu je to tak zbytečně dlouhý a spíš to votravuje, než zvedá emoce. Fajn je prostředí – skoro furt jsme v lese a zelená (jak známo) uklidňuje. Když už se zdálo, že to nikdy neskončí… KONEC! Ač nerad, říkám „Sláva!“.   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když vidím našince – zastřelím ho! 2.) Znásilnili mě. Několikrát…  /// Thx za titule „Num71“.     /// PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (10.10.2021)

Syrový australský demýtizační (revizionistický) antiwestern s mimikry irsko-aboridžinského revenge filmu - o pomstu tu totiž vlastně ani nejde...jako spíše o pojmenování bolavých míst kolektivní paměti a národní minulosti...navíc tu (jako bonus) silně probleskují oživené vzpomínky na Jane Campion... (23.07.2022)

The Babadook je filmovými odborníky, mnou nevyjímaje, považován za nejlepší snímek roku 2014, avšak svou skutečnou velikost prokázala Jennifer Kent až v následné zkoušce charakteru, kdy se odmítla vzdát tvůrčí svobody a vyrazila se zástupci Marvelu dveře. Mnoho progresivních režisérů se bohužel nechalo zlákat lukrativní nabídkou ze zámoří a přizpůsobilo se požadavkům velké produkce. Můj dobrý přítel Xavier Gens, jeden z ústředních představitelů hnutí cinéma du corps, dokonce označuje své hollywoodské angažmá za životní chybu. Jakožto zdejší hororový expert nyní musím obyčejné diváky upozornit na skutečnost, že se The Nightingale nedrží zkonvencionalizovaných pravidel rape and revenge filmů, takže s ním budou mít ohromné potíže. Snímek nás pobízí k empatickému prožívání a soucítění se stavem Clare, která je paralyzována svým postavením v přísně hierarchizované koloniální společnosti, čehož režisérka dosahuje syrovými close-up záběry či sázkou na akademický formát [1,375:1]. Oceňuji psychologickou hloubku snímku, propracovanost postav i perfektní herecké výkony. Jennifer Kent pozvedá subžánr do vyšších sfér a ukazuje nám, že lze dané téma uchopit i jiným, podnětnějším způsobem. Čtyři silnější hvězdy. (26.10.2019)

Film, který se z počátku tváří, že bude o nekompromisní likvidaci nadržených Angličanů a ve výsledku je pouze na více než dvě hodiny roztaženým artem, kde se "akce" nedočkáte a místo toho se neustále klábosí u ohně, nebo se cestuje z lesa do vesnice a zpátky a vytoužený revenge thriller se nedostavuje a důležitý film o temné anglicko-australské minulosti, už vůbec ne. (22.12.2023)