The Nightingale

The Babadook je filmovými odborníky, mnou nevyjímaje, považován za nejlepší snímek roku 2014, avšak svou skutečnou velikost prokázala Jennifer Kent až v následné zkoušce charakteru, kdy se odmítla vzdát tvůrčí svobody a vyrazila se zástupci Marvelu dveře. Mnoho progresivních režisérů se bohužel nechalo zlákat lukrativní nabídkou ze zámoří a přizpůsobilo se požadavkům velké produkce. Můj dobrý přítel Xavier Gens, jeden z ústředních představitelů hnutí cinéma du corps, dokonce označuje své hollywoodské angažmá za životní chybu. Jakožto zdejší hororový expert nyní musím obyčejné diváky upozornit na skutečnost, že se The Nightingale nedrží zkonvencionalizovaných pravidel rape and revenge filmů, takže s ním budou mít ohromné potíže. Snímek nás pobízí k empatickému prožívání a soucítění se stavem Clare, která je paralyzována svým postavením v přísně hierarchizované koloniální společnosti, čehož režisérka dosahuje syrovými close-up záběry či sázkou na akademický formát [1,375:1]. Oceňuji psychologickou hloubku snímku, propracovanost postav i perfektní herecké výkony. Jennifer Kent pozvedá subžánr do vyšších sfér a ukazuje nám, že lze dané téma uchopit i jiným, podnětnějším způsobem. Čtyři silnější hvězdy. (26.10.2019)

Film, který se z počátku tváří, že bude o nekompromisní likvidaci nadržených Angličanů a ve výsledku je pouze na více než dvě hodiny roztaženým artem, kde se "akce" nedočkáte a místo toho se neustále klábosí u ohně, nebo se cestuje z lesa do vesnice a zpátky a vytoužený revenge thriller se nedostavuje a důležitý film o temné anglicko-australské minulosti, už vůbec ne. (22.12.2023)

Syrový australský demýtizační (revizionistický) antiwestern s mimikry irsko-aboridžinského revenge filmu - o pomstu tu totiž vlastně ani nejde...jako spíše o pojmenování bolavých míst kolektivní paměti a národní minulosti...navíc tu (jako bonus) silně probleskují oživené vzpomínky na Jane Campion... (23.07.2022)

Rovnako ako v Brimstone, aj u Nightingale by muselo byť to množstvo krutosti a zla zobrazené ešte trochu iným spôsobom, aby sa dalo brať aj ako niečo viac, ako len krvavé explo. A pokiaľ tomu celý čas aj tak veríte, akonáhle pozvú domorodca k stolu, od toho okamžiku sa to skrátka rozpadne. Najviac zo všetkého uveriteľnosti pomáha nie režisérka, ale Aisling Franciosi, ktorej výkon je hlavne v momentoch hnevu (po úvode) uveriteľný a nepríjemný. Z režijných nápadov ma bavili pohľady na lesnú, mesačnú oblohu, počas bezmocnosti tých zlých vecí. Bezmyšlienkovité vraždenie každého decka a domorodca tomu naopak ubralo najviac zo všetkého. 65% (02.04.2020)

Australský western. Clair je bývalá trestankyně z Irska, poslaná do trestanecké kolonie v Austrálii, kterou si vyhlédl poručík britské armády s umístěním v nějakém zaprášeném zapadákově. Poručík chce dvě věci, kapitánskou pozici, s umístěním ve městě, a Claire, a proto ji nechce vydat její propouštěcí papíry. S povýšením to nějak nedopadlo a Clair si vzala jiného irského trestance a má s ním dítě. Když se pak manžel opije a napadne poručíka, je to dobrá záminka k tomu, aby se ho poručík zbavil. "Milý" večer na návštěvě jejich chatrče se brutálně zvrhne, manžel a dítě jsou mrtvé a Clair je ponechána umírající v chatrči. Když se ráno probere, vydává se na lov poručíka a jeho kumpánů, který se džunglí vydal vyškemrat si ve městě povýšení. Zápletka jako z Peckinpahových westernů je na světě. Ale narozdíl od Peckinpaha, který svoje filmy a jejich atmosféru postupně gradoval až do úplného konce, zde dojde k vyvrcholení někdy půl hodiny před koncem a pak se film jen zmítá ve smrtelných bolestech. Režisérka se zřejmě ve snaze o odlišení její hlavní hrdinky od mužských protagonistů pustila do ranku psychologie a "vyměkla." [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (30.09.2019)