Tančírna

Je jedno, co od Tančírny očekáváte, na tuhle skoro dvouhodinovou němou (ale výmluvnou) historii jedné francouzské tančírny, do které po několik dekád chodí různí, ale vlastně docela stejní lidé (pardon, dojemní trotlové), vás nikdo nepřekvapí. Je to vtipné, když se to snaží být vtipné a dojemné, když to chce dojmout, v první dvacetiminutovce a někde mezi 60. a 75 minutou je to naprosto geniální, ale až moc často je to saaaaaaaaaaaaaaaaaaaakra nudné. (06.01.2018)

Famózna ukážka z dobovej histórie v ekvivalente dejinných škriepok módnej, kultúrnej ako aj civilizačnej evolúcie francúzskej spoločnosti. Ťažisko nekonvenčnosti Tančiarne spočíva práve v reči jej ojedinelého rozprávania (čiže rozprávania nehovorenou formou, tancom) a z ktorej sa z obyčajných gest a dynamiky komunikátov skrz zrak a hmat možno dozvedieť viac, než zo siahodlhých - menej príznačných pre výpovede diváka - kecov. Scolov tím sa cez tieto drastické premeny nazerá z nikdy sa nekončiacej ľudskej túžby pre naplnenie skutočného vydrancovania energie a odstredivého elánu vychádzajúcich z prianí a želaní toho ktorého jednotlivca. Pritom tie existenciálne zásahy, ktorým všetky postavy čelia zároveň a bez výnimky, sú taktiež spoločné, ale narozdiel do jednotlivých potrieb jednotlivca maskujúceho sa v rôznych odtieňových spletiach za jeho skutočným zámerom, tieto majú za cieľ ďaleko súdržnejší charakter (nálety z 2 svetovej vojny). No a keď pominú, kultúrna evolúcia pobehá novými schodíkmi a syntézami pokojného rytmu doby naďalej a otvára brány k ďalším mystériám neverbálnej komunikácie, ktoré už toľko nebrzdia tie nepredvídateľné vplyvy, napríklad existenciálneho charakteru. (08.06.2017)

Je to taková mozaika, zachycující vývoj tance, hudby, módy, dějin i nálad ve společnosti v kostce. Forma bez dialogů klade obrovské nároky na scénář, kterej je v pravdě geniální a stylem kopíruje vizuální stránku filmů té které doby. Na ploše jedné písně Scola dokázal zachytit tolik detailů i vykreslit osudy tanečníků, že mě to až do konce filmu nepřestávalo překvapovat. Prostě se tam na mnoha úrovních pořád něco děje, i když herci jen tancují. Nejvíc mě pobavila diskotéka na konci :-) Naprostej vrchol nevkusu ve všech ohledech. Jen mě mrzí, že jsem moc nechytal souvislosti, protože historie není mou silnou stránkou. To je jedinej důvod, proč u mě tančírna nedosáhla na pátou hvězdičku. A ještě poznámka na závěr. Tančírna není muzikál, ale hudební film. (19.10.2009)

"....točí se svět, svět kabaret - nevidíš hned, kde je tu ráj, kde lazaret......" Obava se nevyplnila. Neusnula jsem a ani chvíli jsem se nenudila, což dává tomuto filmu, který hovoří jen tancem, hudbou a výrazy obličejů, punc geniality. Malou výtku mám právě k té hudbě, která mohla být - stejně jako tanec a kostýmy - trochu různorodější. (08.12.2011)

Poprvé viděno někdy koncem 80. let. Byl to natolik silný zážitek, že i po dalších několika zhlédnutích jsem si přesně pamatovala výrazné typy všech herců - tanečníků a hudbu celého filmu. Úvodní defilé http://www.youtube.com/watch?v=NgVIkli_QlE za zvuků skvělých skladeb J´attendrai od Dalidy http://www.youtube.com/watch?v=kXakHrnsUW8&feature=related a Et maintenant od Gilberta Bécauda http://www.youtube.com/watch?v=p1H_dMrDUNo&feature=related je nezapomenutelné! U tohoto filmu není potřeba slov. Volám BRAVO!!! (12.04.2011)