Ženou z boží vůle

Netušil jsem, že švýcarské ženy byly vlastně ještě nedávno tak ušlápnuté a o své vagíně nevěděly vůbec nic. U nás v té době ženy určitě věděly, co mají mezi nohama a to bylo za komančů. Rovnost pohlaví pochopitelně podporuji, zároveň nevidím nic špatného na tradiční rodině, kde muž vydělává a žena se stará o děti a domácnost. Militantní feministky totiž vylévají vodu z vaničky i s dítětem a neusilují o rovnost, ale stejnost pohlaví a to se jim nikdy podařit nemůže. (17.02.2023)

Hlavní postava je tak sympatická, že bylo v podstatě nemyslitelné jí nefandit, tisknout palce, dýchat s ní.. Mýma očima zdařilé nahlédnutí do jedné malé švýcarské vesnice, která se díky Noře otřásla v základech, to se tenkrát psal rok 1971 a platila úplně jiná pravidla než dnes.. Tvůrkyně Petra Volpeová zaslouží smeknutí klobouku, Marie Leuenbergerová to zvládla moc hezky, u mě filmová spokojenost.. (12.12.2023)

Taková bajka o zrovnoprávňování žen. Jedna z posledních evropských zemí Švýcarsko nechal ženy hlasovat. Na komedii se mi to zdá moc dramatizované i když nějaký humor zde je. Z popisu děje se může zdát, že jde o prvoplánovou feministickou agitku. Díky vřelému komediálnímu tónu ale film ve výsledku takto vůbec nepůsobí. Boží pořádek si zkrátka nehraje na sociálněrealistické drama. Je to vtipná, emancipačně laděná pohádka o síle inspirace a hledání lidské důstojnosti. Jistou cenou za lehkost ve vyprávění, vystavěném podle tradiční hollywoodské struktury, je ale určitá schematičnost postav a předvídatelnost děje. Poměrně kontroverznímu námětu obrousila Volpeová všechny hrany a snímek vlastně jenom hladí po srsti.Ve světle výzev, které hnutí za práva žen řeší dnes, jde o sice kultivovanou, zábavnou, ale vlastně neškodnou a konzervativní podívanou. (12.04.2020)

Dalo by se to natočit víc jako komedie. Takhle je to trochu až drama, hořká komedie, historický film. Retro mi přišlo docela povedené, jen jsem se neubránil srovnání s Vyprávěj (zvláště, když hlavní mužská postava s těmi pejzy vypadá jak Vojtek). Některé věci jsou laciné (zrcátko a celý workout na téma poznej svoji vagínu). Trochu zrychlit tempo, přidat pár vděčných fórů, jak švýcarští strejci neumí ani ukrojit chleba, a mohlo to být za 4,5. Takhle 3,5. Tematicky blízký je film Vrtěti ženou. (01.05.2018)

Na švýcarský film narazím málokdy, ale vždy to stojí za to a dozvím se něco nového a zajímavého. Švýcarsko bývá často vnímáno jako výspa demokracie, neutrality a liberalismu, takže by málokdo tipoval, že ženy musely na volební právo čekat až do sedmdesátých let a v jednom kantonu až dokonce do devadesátých let. Ženou z boží vůle tento politicky přeryv vtipně i vážně zobrazuje. Příjemný film. (08.06.2024)