Drobné si nechte

Ne, tak tenhle film mě tedy rozhodně nebavil. Herecky sice dosti dobré, ale nebylo zde nic do čeho bych se mohl vcítit. Hlavní představitelé mi přišli velmi nesympatičtí a z celého castingu asi vyjde nejlépe ten velký gay. Asi dobré na pochopení situací lidí s podobným postižením, ale jinak slabota. Kdyby byl ten samý film o ,,normálních" lidech, tak by tu lidé dávali odpad za nezajímavý příběh kde se nic neděje. (12.08.2019)

Pro mě velké překvapení letošních Varů! Romantických komedií z New Yorku už bylo nepočítaně, ale toto je jediná s autisty v hlavních rolích. Brandon Polansky v roli Davida zřejmě hraje sebe, protože jeho výkon je tak uvěřitelný, že mu nakonec věříte, že neumí (doslova) do pěti počítat a že všechny ty vtipy, co vypráví, jsou pro něj pouze prázdné fráze, že jim nerozumí. Naproti tomu Sarah málokdy ztratí svůj pozitivní vyzubený pohled na svět, takže celý film je velice osvěžující. Navíc pro ně muselo být největší odměnou "standing ovation" v thermalském Velkém sále, to bylo silné i pro mě. (11.07.2017)

Krásný příběh dvou lidí s poruchou autistického spektra a velmi dojemný konec. Pro mě má tento film ještě jiný rozměr, oba hlavní protagonisté byli přítomni promítání ve Velkém sále hotelu Thermal a závěrečný potlesk ve stoje, kde se k nim zaplněný sál otočil, byl ten nejsilnější zážitek, který jsem na KVIFF 2017 zažil. (14.07.2017)

Poklona režisérce Rachel Israel, že se pustila do takového tématu. Pro mě o to příjemnější, že jsem mohl zažít diskuzi s režisérkou a herci v Karlovarském Puppu. Po konci filmu jsem při tleskání měl "husinu". Zajímavé vidět, jak si city mezi sebou projevují autisticky postižení lidé. Těším se na další film této režisérky. KVIFF 2017 (28.09.2017)

Další ze snímků o lidech s autismem, jejich začlenění do společnosti a navazování vztahů. Řekl bych, že tento film našel tu správnou polohu mezi posmíváním se autistům za jejich leckdy nespolečenské chování a přehnaně soucitným pohlížením na ně jako na lidi s nějakým nedostatkem. Skvělý zážitek ve Varech umocnilo setkání s hercem Brandonem Polanskym, který přišel před projekcí ke kinu Drahomíra pozdravit návštěvníky čekající ve frontě. Po filmu si pak s každým divákem podal ruku. Takových hostů na festivalech není nikdy dost. Herce jako Polansky, ač nejsou nějak notoricky známí, potkávám mnohem raději než viditelně otráveného a neochotného držitele Oscara. (15.07.2017)