Spící lůno

Tajomné a dobré. Ale myslím, že to mohlo byť ešte tajomnejšie a ešte lepšie, keby to bolo natočené na surovinu, namiesto iPhonu. Obyčajne nie som pedant na médiá záznamu, no pri tomto type pomalého, takmer výlučne vizuálneho filmu - obzvlášť keď absentuje hudba - je médium kľúčové. Niekoľko záberov je tu skutočne silných, napr. ten použitý ako plagát filmu (s vzdialeným, osamelým zvieraťom v druhom pláne), no stále platí, že surovina atmosfére filmu dodáva intimitu, ktorú digitál preniesť úplne nezvláda - a to napriek parádnemu color gradingu. Nenudilo ma to, malo to atmosféru a apokalyptický záver mi tento ambientný experimentálny film pocitovo uzavrel, no také Zaklínadlo k odohnaniu temnoty, či Mliečna cesta, z podobného súdka, hoci boli formálne jednoduchšie, mali genia loci, ktorý ma viac opantal. Takéto filmy sa samozrejme nedajú hodnotiť inak, ako rýdzo subjektívne. 3,5* (10.01.2022)

Celovečerní pokus o Huntera. Jenže tady to z mnoha důvodů nefunguje. Například Hunter stojí na precizních záběrech, kterých je tady minimum, a hodně velkou část stopáže tvoří tma, doprovázená jen zvukem. Zvláště ta bouře v závěru je skutečně mocná, ale není nutno koukat na plátno, protože je z ní vidět jen sem tam nějaký blesk a v jednu chvíli asi začne hořet les, ale s tím se už dál nepracuje. Přijde mi, že zcela zbytečně tady Barley vsadil na zvukové efekty a ruchy, takže z toho ten silný pocit lesa v horách ve tmě, jaký jsem měl z Huntera, nemám. Ale tak ještě že se koníci nakonec dostali do nebe, jak naznačuje světelný tunel podle vyprávění klinicky zemřelých. (03.01.2020)

Scott Barley, po vzoru Slow cinema, natočil na svůj iPhone zcela mimořádnou větroplachou esej. Oproštěn od dialogů, tradičního narativu, jednoty místa a času, nám zprostředkovává “příběh” větru. Cestuje údolími, jezery, lesy a vodopády, nemaje žádných překážek. Spící lůno nás vrací k přírodním světům, k jejich čistotě, skrze základní minimalistickou formu. Zároveň se jedná o velmi křehký experiment, který se pohybuje mezi realitou a nočními můrami, mezi kinem a snem (u Karlovarských diváků obzvlášť). Vizuální abstrakce vytvořená zcela jednoduše, přesto podmanivá a vtahující. (04.07.2018)

NE. Sami vylezte do přírody na vandr, vyspěte se venku, zažijte si to na vlastní kůži než tady ten NESMYSL o NIČEM. Nechápu, jak něco takového někdo může obdivovat. Směšné a smutné zároveň. Kdybyste alespoň nějaký čas trávili v přírodě, tyhle blbiny byste pak viděli úplně jinak. Vzpamatujte se. Za mě těch pár vskutku neuvěřitelných komentářů tady značí opravdový úpadek lidstva a hrozím se toho, jaké tuposti jsou dneska oceňované. (14.03.2021)

Spící lůno má opravdu přiléhavý název, neboť v jeho průběhu většina sálu usnula. Ne, teď vážně. Barleyho experimentální esej klade na diváka mimořádné nároky, ale ti, kteří vydrží až do konce, udělají dobře. Drtivou část filmu tvoří nádherné obrazy krajiny - probouzející se les, usínající řeka, hvězdná obloha, vodopád či prudká bouře. Je jasné, že filmové plátno zprostředkuje jen malou část skutečného prožitku z přírody, chybí čich, hmat, chuť a šestý (sedmý, osmý...) smysl. Někdo si tedy odnese alespoň předsevzetí, že bude víc chodit do lesa. Někdo může zauvažovat nad nespoutatelnou silou živlů, někdo nad dynamickým klidem, v němž se skrývá mocná energie změny, a jehož zárodky naopak tušíme uprostřed bouře. Někdo užasne nad faktem, že Scott Barley natočil celý snímek na svůj iPhone. Mně hlavou víří všechna tato témata a hodnotím pěknými dvěma hvězdičkami. (01.07.2018)