I Love You, Daddy

Tato černobílá úvaha o zneužívání moci je založena na situačním humoru. Film měl premiéru na filmovém festivalu v Torontu. Bohatý otec Glen (Louis C.K.) je zábavná postava a jeho 17 letá dcera China (Chloë Grace Moretz) je pohledná stylová mladá slečna, která nemá žádná pravidla a disciplínu. Role Ralpha (Charlie Day), zůstává dlouho nejasná. Monochromatická kinematografie je jako horká vizuální vana. (25.02.2018)

Ono se na to asi nedá nahlížet úplně bez kontextu s Louisovou aférou a vlastně celým tím bordelem jménem MeToo, ale v tohle ohledu je to vlastně ku prospěchu věci a konkrétně Dayova onanovací kreace byla vlastně kouzelná. Každopádně v prvé řadě se jedná o citlivě a kouzelně natočený příběh o vzestupech i pádech jak v profesním, tak osobním životě, kterému černobílý formát přidává na opravdovosti. Pravda, místy je to trochu úmorné a dokázal bych si představit tak o dvacet minut kratší stopáž, ale člověk nemůže chtít všechno. Herecky na jedničku a je škoda, že od Louise se asi nějakou dobu něčeho podobného jen tak nedočkáme. 80% (14.01.2018)

Mansplained the shit out of 'em! Když Louisova postava začala svý 17letý dceři vysvětlovat, co je to vlastně feminismus, ještě jsem tu ironii považoval za zábavnej prvek, ale když Dayova postava začala imitovat honění, nemohl jsem regulérně uvěřit vlastním očím. Louis C.K. nejspíš při psaní tohohle scénáře sázel na to, že pod svícnem je odjakživa největší tma, ale... heh. Karma je taky odjakživa svině. K odpadu nesahám čistě z úcty k (výborný) Chloë. (24.12.2017)

"I Love You, Daddy" je takový allenovský film bez Allena, kdy Louis C. K. úplně dokonale nezvládá roli neurotika, ale trochu se jí blíží. Nejvýraznější je ale rozhodně John Malkovich, který svou roli hraje dokonale přesně, ale ani Chloë se neztratila, i když na začátku mi přišla trochu toporná. Rose Byrne tomu pak přidala ještě ten správný šmrnc. (16.02.2018)

Za mě naprosto v pořádku. Volba témat a jejich pojetí dokonale komunikuje (a kontrastuje) se zvolenou post-noirovou estetikou. Postavy řeší v roce 2017 společenské otázky, přičemž je sledujeme optikou doby dávno minulé, ve které by podobné dialogy nebyly myslitelné, protože např. ženy byly tehdy ve filmu v podstatě jen pasivními rekvizitami. Zrovna tak vynikne, že v některých ohledech jsme se za posledních sedm dekád neposunuli ani o píď. Další dimenzi přidává provázanost témat s okolnostmi (ne)uvedení filmu a poklesky jeho tvůrce. Film má příjemné tempo (možná by ještě šel malinko vyladit rytmus některých scén) a moc dobře se na něj kouká. Vizuál je precizní a dotažený, lehkost a vážnost jdou ruku v ruce. Téměř masterpiece. Hvězdu strhávám jen za podobnost autorova rukopisu se seriálem Louie. Ale neříká se že každý autor píše celý život jen různé varianty jedné knihy? (29.05.2019)