Děrsu Uzala

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)

Kurosawa byl režisér s neobvyklým citem pro výpravu a správné zakomponování obrazu, což zde beze zbytku využil. Ale hlavně také uměl vybrat do svých rolí ideální herce, kteří před kamerou odevzdali maximum. A Maksim Munzuk ztělesnil přírodou odkojeného Děrsu Uzala natolik dokonale, že mohu beze strachu mluvit o nejsympatičtější filmové postavě, která se kdy objevila v neanglicky mluveném snímku. Jak moc jsem ostatně soucítil s kapitánem Arseněvem, pro něhož se stal dobrotivý starý lovec doslova modlou, nejlepším přítelem a jedinou nadějí na přežití v nehostinném přírodním labyrintu. Strhující bohoslužba za lidskost, porozumění a čistotu čarokrásné přírody, jejíž pravidla nejsou nikdy hloupá, zbytečná ani nespravedlivá. Říkám si, jak skvělá musí být kniha... 95% (19.03.2014)

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Výsledok prekvapujúceho spojenia Kurosawu s Mosfilmom je naplnený človečinou až po samotný okraj. Tempom obvyklým pre Kurosawu, demonštruje film nielen dokonalú adaptáciu Goldského lovca na tajgu, ale aj závislosť schopnosti v nej prežiť napríklad na dobrom zraku. A rovnako ako tuleň, ktorý je vo vode suverénom a na suchu kalikou, tak aj Dersu Uzala, suverén v tajge, zakrátko spozná svoju neschopnosť žiť v cudzom mestskom prostredí. Okrem obvyklého Kurosawovmu problému s nečinnými strihačskými nožnicami je ťažké tomuto filmu niečo vyčítať. A napriek tomu, že ani ničím príliš neohromí, si ho väčšina divákov bude dlho pamätať. (19.08.2010)

Muž z civilizovanější oblasti Sovětského svazu a muž z té druhé, tvrdší a drsné sibiřské části tohoto obrovského státu. Jejich setkání, přátelství, předávání životních zkušeností, pohled na život a následně přizpůsobování se jednoho z nich způsobu života toho druhého – to vše lze sledovat v tomto snímku Akira Kurosawy ze sedmdesátých let minulého století. Krásný snímek o tom, že starý strom nepřesadíš, i kdyby jsi mu poskytnul sebelepší podmínky. Životní pravda, která platila, platí a bude platit navždy. .... A pokud máte kvalitní obraz a ne ten z "Levných knih", vychutnáte si tento příběh ze Sibiře až do dna. (29.11.2008)