Nelitujeme svého mládí

Perla, která ve stínu divácky atraktivnějších mistrových děl bohužel poměrně zapadla. Děj zde přehledně shrnuje vypravěč. V kontrastu se zmíněnou scénou bych si dovolil podtrhnout rovněž jednu, méně nápadnou, ale srovnatelně silnou, která naopak reprezentuje Yukii ve fázi nezralosti. Tu, kdy po Itakawovi žádá, aby se ji vkleče omluvil, on se ptá zač a ona odvětí, že jen tak - když dostane, co chce, rozpláče se jako malé dítě (scéna zároveň dokonale ilustruje archetyp Itakawy). Právě takto skromně zabalené velké obsahy jsou jednou z Kurosawových specialit. Závěrečný motiv, kdy apatický tchán znovuzíská odhodlání postavit se svému osudu, patří naopak mezi nejvýraznější, síla sdělení z něj doslova prýští. Herecké výkony jsou vynikající, počínaje samotnou Setsuko, přes (dnes již téměř legendárního) Denjira Okochiho v roli otce, Haruko Sugimuru jako tchýni a parádního zlouna Takashiho Shimuru (byť jeho role je v zásadě epizodní), dobří jsou i Susumu Fujita a Akitake Kono, jejichž postavy představují dva konce osy vztahu člověka a svobody. (22.02.2011)

Krásný raný a povalečný Kurosawa, který mapuje předválečné, válečný i lehce povalečné Japonsko a to díky skvělým postavám s politickým přesvědčením a stanoviskem k boji za svobodu. Tohle je nejsilněji prezentováno mladou Yukio (Skvěle zahranou Setsuko Harou) a jejím vztahem a láskou ke dvěma studentům Nogemu a Itokawovi, kteří se napříč roky více a více mění. Už zde Kurosawa projevil velký cit pro filmové médium a jeho rozmanitost ve scénách. Jsou tu velkolepější scenérie, minimalistické chvíle, krása ve všednosti a tvrdé práci a to vše obohacují kvalitně napsané a hloubavé dialogy. Ovšem bez hluboké proměny a cesty Yukio by byl film poloviční. Protože právě to celý příběh skvělý stylem zaštiťuje a tvoří to celé srdce a duši tohoto silného filmu, který je pouhý rok po válce nečekaně hlubokou a kritickou studii posledních let Japonska před jeho natočením, což jen ukazuje jaký byl režisérův postoj a že jen čekal, kdy to ze sebe bude moc vypustit ven. (20.08.2023)

Ten film vznikol veľmi dávno, ale má čo povedať aj dnes. Toto sa mi na Kurosawových filmoch páčilo vždy. Aktuálnosť témy. Dôraz na človeka a jeho snahu niečo dosiahnuť. Je jedno či sa jedná o filmy so sociálnou tématikou alebo o tie samurajské. Funguje to u neho takmer vždy. No Regrets for Our Youth je film predostierajúci cestu Secuko Hary (je tu perfektná) od naivného dievčaťa rozmaznaného životom v dobrom prostredí k sociálnej bojovníčke v čase druhej svetovej vojny a nedôvery, ktorá vtedy panovala všade. Viac vrstvové, uveriteľné a so silnými autorskými perličkami. Šuškanie dedinčanov je spravené dokonale.  Na konci zostáva čarosmutná nálada, ktorá je predzvesťou nádeje. Boli sme na tej ceste spolu s hrdinkou. Rezonujúce, formálne čisté a myšlienkovo bohaté. A to tie veľké diela mali ešte len prísť. (20.08.2022)

V první polovině filmu si člověk pořád říká "jo, je to zajímavé, takové pomalé ale zároveň jasně artikulované a zajímavě podané" a pak se film někde lehce za polovinou zlomí a celé je to trochu jako když vás někdo vytáhne z teplého domova a nechá vás pochodovat v dešti a v blátě. Neskutečné silné a sugestivní... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: zelvopyr, pm, stub, Volodimir2 (14.03.2021)

Myslím, že je to neprávem opomíjený nebo ne moc známý film, dokumentující výborně dobu a místo ovlivněné historickou zkušeností a politickou situací. Obraz stavu společnosti i člověka, tedy nadčasově platné otázky spojené s osobní svobodou, zodpovědností za své chování a sebeúctou. A skvělá Secuko Harová. Jak jinak. (08.10.2011)