Toc Toc

„OCD, OCD!“ „Kdo je tam?“ „Tady bipolár odvedle. Kurva, hned otevři, nebo rozkopu ty dveře!!!“ „Je odemčeno, pojď dál, já nesmím sahat na nic, co začíná na „K“, nebo má méně než tři slabiky.“ „Ne, díky, už nemám náladu.“ Dzzzzzzzz. Všichni ti, kdož v té záplavě fekálních trapáren a přitroublých hihňáren pro pubertální instáčové kokoty posledních let citelně postrádali nějakou milou, opravdu vtipnou a inteligentní kokotmédii, si teď pěkně srovnají ve skříni dokonale složené ponožky tak, aby jim v komínku na milimetr zařezávaly hrany na obou jeho stranách, vydrhnou si do běla ruce Savem, desetkrát zkontrolují, jestli opravdu zavřeli v kuchyni plyn, mimovolně pošlou všechny kolem nahlas do piče, umístí se naprosto symetricky na osu televizního křesla a ihned poté si to okamžitě nerušeně pustí! V podstatě stominutový vtip o tom, jaxe pár obsedantních kompulzistů takhle sejde v čekárně u psychiatra, ovšem vymazlený do perfekce tak, že mě přinutil několikrát se brutálně zachichotat, papoušci mě dokonce vychýlili z osové souměrnosti a na hodinu a půl mi to úplně odstřelilo toureta! „Kokoti vyjebaní!“ Dokonce jim v tom hraje i Babčáková a má skvělý iberský přízvuk. A Chimenézovic Saši bych z fleku dobrovolně vybělil záclony, přičemž by mi nemusela vůbec na nic sahat. (13.12.2020)

Wow tleskám, klaním se a vzdávám hold. Toc Toc je bez debat nejlepší komedií roku a dost možná i posledních pár let. Film má naprosto vynikající a originální nápad, kde se střetne 6 náhodných postav, kde každý trpí jinou OCD poruchou v čekářně u doktora. Celý film se odehrává na jednom místě, ale když máte 6 zajímavých postav, kde každá jedna je zajímavá a vtipná, tak záchvaty smíchu jsou nepřetržité. Já se smál každou chvíli po celých 90 minut vkuse bez přestávek a to se mi tuším u žádné komedie ještě nestalo ( Možná tak legendární Drž Hubu). Místy jsem se cítil jako na divadelním představení, ale je to opravdu zážitek. Výborně zahrané s inteligentním a trefným humorem, oscarovými hereckými výkony i zajímavým zvratem. Podobné nadšení jsem měl u Italského Naprostí Cizinci. Tourettův syndrom, fóbie z mikrobů a bakterií, fóbie z čár a symetrie, diogenesův syndrom a astronomicko matematické kalkulace, pánbíčkářka a syndrom neustálého ověřování a syndrom opakování slov a vět. Tahle skupina lidí se opravdu parádně sešla. Chci okamžitě sequel, prequel a spin off a klidně si za něj zaplatím. Maximální doporučení všem mým přátelům! Příběh****, Akce>Ne, Humor*****, Násilí>Ne, Zábavnost*****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 10/10. (20.11.2020)

První polovina sice pár vtipných momentů má, ale jinak na mě působila celkem průměrně, asi taky proto, že je celá jenom úvodem. Naštěstí v druhé polovině se to konečně rozjede a funguje to přesně tak, jak má, začne to být plné různých vtipných situací a vlastně mě to pak bavilo až do konce. Navíc je to chytře napsané (jen moc nechápu, proč do toho museli strkat náboženství), skvěle zahrané a slušně natočené, dokonce se i režisérovi povedlo něco, co se v mém případě povede málokomu - oblíbil jsem si všechny postavy. VŠECHNY. A pro mě osobně vede bakteriofobička a čárofob, protože ten jeho životní styl je prostě... bizarní :D Ta pointa na konci mi přišla trochu navíc, aby v tom byla ještě jedna duševní porucha, ale taky pobavila, ostatně jako většina filmu. Takže i když to ze začátku moc nadějně nevypadalo, nakonec se z toho vyklubala dost povedená komedie, jakých je v dnešní době čím dál tím míň a míň... 4* (10.01.2021)

+4* i po třech letech stále nenápadná a málo známá španělská konverzační komedie s vychytanými "vyšinutými" figurkami a dobře napsaným příběhem. I když díky němu nezapře, že je film podle divadelní hry, tak to nevadí a ani na zpracování to není vidět. Nezbývá teda doporučit dále a doufat, že zaujme ty správné diváky. Mě tedy přečtení obsahu a trailer dostatečně navnadily natolik, že jsem si film musel pustit ještě tentýž den a to se moc často nestává. To se prostě musí vidět. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.12.2020)

Film trochu staršího data, neprávem opomíjen a zapomenut stejně jako téma, kterého se týká. OCD je velice komplikovaná a zároveň rozmanitá nemoc, která má několik druhů a stupňů vážnosti. Nevyzpytatelná stejně jako člověk, který jí trpí. Jelikož s ní bojuju od 16.let vím o čem mluvím a režisér to díky bohu ví taky. Dokonalé vypointování každého nemocného, občas mi běhal mráz po zádech a občas sem umíral smíchy. Pokud nemoc neznáte, některé postavy a situace Vám přijdou až moc. Ale to je díky tomu, že režisér každému naordinoval ten nejtěžší průběh nemoci takže občas jsou herecké kreace za hranicí teatrálního divadelnictví, ale tak to prostě je. Každá postava našla svého dokonalého protagonistu a herecká sestava je opravdu skvělá. Hlavně Oscar Martínez má můj obdiv. Filmu možná trošku uškodí neskutečně předvídatelné finále a pomalejší střední pasáž, ale záchvaty smíchu vás neminou a cenné informace o hodně podceňované a málo probírané nemoci dostanete měrou vrchovatou. Na 5* by to muselo mít pevnější režii ale pro mě, jako lehký mix všech přítomných to bylo hodně osobní. Pokračování nebo podobně laděný film by to chtělo hned.80%. (26.01.2021)