Toc Toc

Ťuk, ťuk, je 16:30, mám schůzku s doktorem Palomerou.. Skvěle napsané, nádherně zahrané, ta šestice narušenců mi byla velice sympatická, je to hezky natočené, no já nemám žádné připomínky, nasmála jsem se, až mi slzy od smíchu tekly.. Závěr se skutečným doktorem potěšil, takže za mě ano, kdo se umí zasmát sám sobě i svým diagnózám, které k smíchu vůbec nejsou, zaslouží si ode mne hodnocení nejvyšší.. (13.03.2021)

Dost zvláštní španělský snímek. Jak asi může dopadnout, když se vám v jedné čekárně sejde šest lidí s rozlišnými formami OCD? O vtipné situace pak rozhodně není nouze. On uznávaný psycholog se stále není schopný dostavit, a tak se pacienti rozhodnou si pomoct sami. Vystavují se různým stresovým situacím a snaží se překonat své poruchy. Je to dost dobře udělané s člověk se u toho skvěle pobaví. Konec se dá tak trochu čekat, ale i tak může člověka překvapit. "Radši otevři nohy!" (15.09.2021)

„OCD, OCD!“ „Kdo je tam?“ „Tady bipolár odvedle. Kurva, hned otevři, nebo rozkopu ty dveře!!!“ „Je odemčeno, pojď dál, já nesmím sahat na nic, co začíná na „K“, nebo má méně než tři slabiky.“ „Ne, díky, už nemám náladu.“ Dzzzzzzzz. Všichni ti, kdož v té záplavě fekálních trapáren a přitroublých hihňáren pro pubertální instáčové kokoty posledních let citelně postrádali nějakou milou, opravdu vtipnou a inteligentní kokotmédii, si teď pěkně srovnají ve skříni dokonale složené ponožky tak, aby jim v komínku na milimetr zařezávaly hrany na obou jeho stranách, vydrhnou si do běla ruce Savem, desetkrát zkontrolují, jestli opravdu zavřeli v kuchyni plyn, mimovolně pošlou všechny kolem nahlas do piče, umístí se naprosto symetricky na osu televizního křesla a ihned poté si to okamžitě nerušeně pustí! V podstatě stominutový vtip o tom, jaxe pár obsedantních kompulzistů takhle sejde v čekárně u psychiatra, ovšem vymazlený do perfekce tak, že mě přinutil několikrát se brutálně zachichotat, papoušci mě dokonce vychýlili z osové souměrnosti a na hodinu a půl mi to úplně odstřelilo toureta! „Kokoti vyjebaní!“ Dokonce jim v tom hraje i Babčáková a má skvělý iberský přízvuk. A Chimenézovic Saši bych z fleku dobrovolně vybělil záclony, přičemž by mi nemusela vůbec na nic sahat. (13.12.2020)

Film trochu staršího data, neprávem opomíjen a zapomenut stejně jako téma, kterého se týká. OCD je velice komplikovaná a zároveň rozmanitá nemoc, která má několik druhů a stupňů vážnosti. Nevyzpytatelná stejně jako člověk, který jí trpí. Jelikož s ní bojuju od 16.let vím o čem mluvím a režisér to díky bohu ví taky. Dokonalé vypointování každého nemocného, občas mi běhal mráz po zádech a občas sem umíral smíchy. Pokud nemoc neznáte, některé postavy a situace Vám přijdou až moc. Ale to je díky tomu, že režisér každému naordinoval ten nejtěžší průběh nemoci takže občas jsou herecké kreace za hranicí teatrálního divadelnictví, ale tak to prostě je. Každá postava našla svého dokonalého protagonistu a herecká sestava je opravdu skvělá. Hlavně Oscar Martínez má můj obdiv. Filmu možná trošku uškodí neskutečně předvídatelné finále a pomalejší střední pasáž, ale záchvaty smíchu vás neminou a cenné informace o hodně podceňované a málo probírané nemoci dostanete měrou vrchovatou. Na 5* by to muselo mít pevnější režii ale pro mě, jako lehký mix všech přítomných to bylo hodně osobní. Pokračování nebo podobně laděný film by to chtělo hned.80%. (26.01.2021)

V zásade veľmi podarená komédia s partičkou OCD pacientov. Najviac oceňujem tempo a nápaditosť. Neviem, či by sa mi divadelná hra páčila viac, ale je z toho riadne cítiť, že ten scenár bol robený pre iné umelecké médium. Ale rozhodne sa nejedná o zlú adaptáciu. Len sa k nej asi nebudem mať potrebu vracať. Jedná sa ale o miliónový nápad, kde všetky postavičky hrajú uveriteľné a milé charaktery. Hlavne Nuria Herrero je v tom opakovaný viet neskutočne roztomilá. Nebyť koniec tak predvídateľný, dal by som možno aj 4*. (25.01.2021)