Dům k pověšení

Začátek filmu by se dal charakterizovat jako cesta do hlubin cikánské duše. Postupem času dostává film nový rozměr. Prodávání dětí do Itálie a Perhanův vzestup, který je ovšem diskutabilní a končí tragicky (stejně jako skončil i Perhanův herecký představitel v reálném životě). Vadou na kráse je značná délka a nevyrovnanost. Občas je problém vyznat se, jak se čas posunul kupředu a co se stalo. Na druhou stranu jsem to čekal daleko horší. 70% (28.05.2010)

Keď si postupne napozerávate Kusturicove filmy, tak vám začne dochádzať, že v podstate točí stále ten istý film dokola. Keď sa nad tým hlbšie zamyslíte, tak zistíte, že je to úplne jedno a že možno je to tak aj dobre. Mladý milujúci sa párik hľadá miesto vo svojej nekonformnej spoločnosti a v prípade Domu obesenca netušíte, kam ich ich snaha môže dohnať. Alebo kam vyústi na prvý pohľad nezmyselný nadprirodzený prvok. Neverte poradiu žánrového zaradenia kúsok hore, je to presne naopak a v oboch prípadoch sú žánre dohnané na maximum. Kusturica nie vždy dokáže zamávať s divákovými emóciami, viac sa mu to darí s humorom, ale v tomto prípade som sa cítil na konci skutočne vnútorne "pohnutý". Možno bude viacerým prekážať trochu prehnaná dĺžka, ja som si však na sebe uvedomil, že čím dlhšie trávim čas s hrdinami zaujímavých príbehov, tým viac mi prirastú k srdcu a čas tak nehrá žiadnu úlohu. No a nesmieme zabudnúť na neskutočnú goticko-renesančno- barokovú fotogéniu talianskych miest. (30.01.2014)

Další názorná ukázka toho, že by cigáni měli být ekologicky a ekonomicky vyhubeni. Strašný film. Kusturice hledal snědé spoluobčany do rolí asi v největší žumpě cigánského ochotnického divadla, tím pádem se na ty přismahlé šmějdy nedalo dívat a znepříjemňovali mi celý snímek. Nejvíce ze všech mě sral ten šulin v hlavní roli. Zásadní problém filmu bych viděl v tom, že se bere šíleně vážně bez Kusturicova typického humorného nadhledu. Člověk se musí opravdu hodně snažit, aby vypátral něco, čemu se může zasmát. Opravdu katastrofa, za kterou by se měl Emir upřímně stydět. (16.09.2018)

Nádherný film! Nejlepší Kusturicův počin - domnívám se a tvrdím!!! . . . Navíc skvělá hudba Gorana Bregoviče, skvělý soundtrack! Ederlezi... Tohle vás dostane do cikánského pekla. Nebo nebe... - - - P.S. Ejhle - kdesi jsem četl "Gipsy Punk Opera"...: http://www.youtube.com/watch?v=bStwaOGxy_Q&feature=related (Slovo "Ederlezi" v romštině znamená z bulharských tradic vycházející i romský svátek "Den svatého Jiřího", situovaný na 6.květen. Balkánští Romové sv. Jiřího uctívají jako svého ochránce). (20.01.2006)

Mám z Domu na věšení rozporuplný dojmy. Ze začátku to vypadalo jako hodně zábavnej předchůdce Černé kočky, ale komediální ražení se po první třetině překlopilo v drama čím dál temějších kontur, což by nebylo nic proti ničemu, ale s tím vtipem z toho vyprchal i šmrnc a ta druhá část už mě jako drama nezasáhla, protože se dost vlekla. A protože jsem se s Kusturicou seznamoval pozpátku a většinu originálních nápadů a postupů, který tady použil, jsem už několikrát viděl v jeho pozdějších filmech, nemohl mě Dům okouzit ani tím. Rozhodně to není špatnej film. Má to silnou, osobitou a Kusturicovi vlastní poetiku, Bregovičova hudba je super a za pozornost tu stojí hromada jednotlivostí (scéna koupání v řece je můj favorit), ale jako celek mě to prostě nebavilo. (10.12.2020)