Dům k pověšení

Další názorná ukázka toho, že by cigáni měli být ekologicky a ekonomicky vyhubeni. Strašný film. Kusturice hledal snědé spoluobčany do rolí asi v největší žumpě cigánského ochotnického divadla, tím pádem se na ty přismahlé šmějdy nedalo dívat a znepříjemňovali mi celý snímek. Nejvíce ze všech mě sral ten šulin v hlavní roli. Zásadní problém filmu bych viděl v tom, že se bere šíleně vážně bez Kusturicova typického humorného nadhledu. Člověk se musí opravdu hodně snažit, aby vypátral něco, čemu se může zasmát. Opravdu katastrofa, za kterou by se měl Emir upřímně stydět. (16.09.2018)

Svojský, nenapodobiteľný Kusturicov štýl je prelievanou zmesou balkánskej nátury, podobne zachytenej, ako v českom prípade Menzela, ktorý rozumel ľudovému prostrediu a všetkým jeho nedostatkom a živočíšnej, poeticky vyobrazenej rovine Jakubiska v prípade slovenských filmov. Dom obesenca je skvelým príkladom nesplnených snov vidieckej súdržnosti, osobných a rodinných zlyhaní a hodnôt prevrátených rokmi a skúsenosťami. Tak, ako vzlietla nad oblakmi Hatidžina strecha nad hlavou, tak sa za pár drobných výhod pomedzi prsty vytratila dôvera a láska celej famílie. Výborné sú i zvyšné podobenstvá. (24.02.2018)

Začátek filmu by se dal charakterizovat jako cesta do hlubin cikánské duše. Postupem času dostává film nový rozměr. Prodávání dětí do Itálie a Perhanův vzestup, který je ovšem diskutabilní a končí tragicky (stejně jako skončil i Perhanův herecký představitel v reálném životě). Vadou na kráse je značná délka a nevyrovnanost. Občas je problém vyznat se, jak se čas posunul kupředu a co se stalo. Na druhou stranu jsem to čekal daleko horší. 70% (28.05.2010)

Mám z Domu na věšení rozporuplný dojmy. Ze začátku to vypadalo jako hodně zábavnej předchůdce Černé kočky, ale komediální ražení se po první třetině překlopilo v drama čím dál temějších kontur, což by nebylo nic proti ničemu, ale s tím vtipem z toho vyprchal i šmrnc a ta druhá část už mě jako drama nezasáhla, protože se dost vlekla. A protože jsem se s Kusturicou seznamoval pozpátku a většinu originálních nápadů a postupů, který tady použil, jsem už několikrát viděl v jeho pozdějších filmech, nemohl mě Dům okouzit ani tím. Rozhodně to není špatnej film. Má to silnou, osobitou a Kusturicovi vlastní poetiku, Bregovičova hudba je super a za pozornost tu stojí hromada jednotlivostí (scéna koupání v řece je můj favorit), ale jako celek mě to prostě nebavilo. (10.12.2020)

Emir Kusturica není moje krevní skupina, to je potřeba dodat k hodnocení. Film jsem doslova přetrpěl, úleva při závěrečných titulcích byla přirovnatelná k okamžiku, kdy naposledy vydechnete na záchodě. Ani vám to snad nedokážu vysvětlit. Kusturicova tvorba mi není sympatická a všechny jeho filmy mi přijdou na jedno brdo anebo alespoň totožným brdem zpracované. Z celého tohoto eposu mi v paměti utkvěla pouze scéna s obnaženou dívkou a harmonikářem. Víte, sám harmonikář jsem, ale to bych si musel prsty zlámat, než abych šel cvičit zrovna v takový moment. (28.07.2011)