Vzpomínáš na Dolly Bell?

kusturica uz vo svojich zaciatkoch ukazoval, ze s nim treba do buducna ratat. dolly bell nie je ziadnym outsiderom jeho filmografie, prave naopak..ako jeden z mala velmi rad pustim plne hodnotenie..nechyba tomu stava, samozrejme dobra hudbicka, vyborni - prirodzene sa tvariaci herci a skvele, nesmrtelne myslienky. (08.05.2007)

Autobiografický príbeh o neľahkom detstve autora dáva filmu srdce. Dino zažíva chorobu a smrť otca, ktorý bol komunista, ale rodina zostala aj tak veriaca. Zažíva prvú lásku v osobe jednej dievčiny, pre ktorú sa aj pobije s jej bratom, ktorý ju predáva. Film síce dopĺňa dobrá hudba, ale je tam veľa hluchých miest a veľmi sa tiahne, čo ho robí nudným. Zo samotného detstva tam je iba časť a nedáva komplexný pohľad na život Dina. Kusturica nám ukazuje aj zlé stránky ľudí ako alkoholizmus, zneužitie dievčiny viacerými bosnianskymi chlapcami. Napriek tomu humoru je to celé také šedé, čo vypovedá o komunizme a správaní ľuďoch, ktorí sami robili tie časy takými, akými nakoniec aj boli. To sťahovanie pre mňa aj symbolizuje to, že odvtedy už Kusturica iba napredoval. Toto bol síce priemer, ale ako jeden z prvých jeho filmov bol veľmi na úrovni. Pekný príbeh, pekný film, ja som na jeho filmy a špeciálne na juhoslovanské veľmi náročný, lebo viem, že majú často naviac, ako nakoniec dopadnú, ale keď sa už podaria, stoja za to. Po prehodnotení svojich názorov a dodatočnom pochopení, niektorých motívov ako pochmúrne počasie a iné, dávam s prehľadom štyri hviezdičky. (07.04.2012)

Kdysi jsem kustoricovy filmy tolik nemusel, přišly mi nařvane a bláznivé. Nyní mám z nich, nebo alespoň z tohoto, jiný pocit. Je v nich přirozenost života. Vsechno je akceptovane, všechny figurky milované, nikdo neni souzen; přesto je vse i humorným zrcadlem a karikaturou. Už tato prvotina je vyzrálou výpovědí, hotovou malbou. Kusturica znamená: všechny paradoxy a protiklady zivota těsně vedle sebe na malé ploše, až se to zdá absurdní, ale díky teto optice vidíme jaký život sam skutečně je: bolest mladicke lásky hned vedle pouhé pudovosti, komunistické fráze hned vedle otcovske moudrosti, marxistické diskuze zazvuku bosenské orientální balalajky. Cosi z této balkánské rozjarenosti zasahuje až k nám na Moravu a na pražský Zizkov. Vlastně to vsichni důvěrně známe: je to i o nás, o našem dospívání. Zname komunistické bezcasi, jihoslovanské řeči takřka rozumíme: jen je toho nějak o něco víc prevela, než jsme zvyklí z naší poklidné kotlinky. Ale stačí popojet kousek na Slovensko - a ono balkánské cudo začíná houstnout a kapalnet. (09.11.2016)

Celovečerní hraný debut Emira Kusturicy se často nese v lehce nostalgickém tónu. Nejednou jsem si vzpomněl na tvorbu české nové vlny, především pak na trojlístek Forman - Papoušek - Passer. Vděčnému tématu dospívání a prvních sexuálních zkušeností se Kusturica ujal pevnou rukou a téměř jako zkušený matador a ostřílený mazák dává divákovi možnost nahlédnout pod pokličku vcelku poklidného života jedné rodiny na předměstí Sarajeva. Co mě na snímku nejvíce oslovilo, nehledě na "vztah" Dina a Dolly Bell, bylo vyobrazení vztahu mladíka a jeho otce. Ač se to na první pohled možná nezdá, oba muže pojilo velmi silné pouto. (07.01.2008)

Emir Kusturica a jeho balkánská debutová zpověď doby. Domy, do kterých by slušný člověk nevlezl. Kolotočáři na rozmáčené a rozblácené louce. Čtrnáctiletí kluci vyhulující u střelnice, zalejvající kouř travaricí, kterou jeden z nich ztopil ožralému fotrovi. To, že je vedro k zbláznění, kamera radši ani neukazuje. Trošku zoufalství, ale po Balkánsku. Takže takové hezké zoufalství. (05.04.2023)