Silnější

Ty 3* dávám za to, ze jsem třikrát měla slzy v očích a je to za to, že tam byly právě takové silné a těžké momenty, při kterých jsem si uvědomila plno věcí a bylo to fakt hezky ztvárněné. Takže je to za tyto "citové" části, protože ty si myslím, že se hodně povedly. Ale hlavně po 6ti minutách filmu vědět, co bude následovat a co tomu předchází - to bylo vážně strašné. A ukázání té situace - to, jak tam ležel a to jak si to pamatoval....v tu chvíli jsem věděla, že moje "problémy" jsou nic oproti tomuto. Herecky - nic moc, režijně také ne, mě dostal hlavně ten příběh a nevím co na tom bylo pravdy, ale mě to dostalo hlavně z těch citových částí a ty se dají převést vlastně na cokoliv. Takže za mě je ten film béčko a hlavně - tu rodinu - asi bych ji brzo nakopala do p*dele :D :D (12.03.2018)

Plus minus před rokem jsme mohli vidět skoro až dokumentární ztvárnění bombového útoku na bostonský maraton z pera Berga, které se ale zabývalo zejména zločinci, následně naháněním obou teroristů a jejich zatčením. Moc se nekladl důraz na ty, jež samotný výbuch nejvíce poznamenal. No a Silnější na to jde přesně z této stránky, tedy civilněji, ukazuje, jak se může proměnit člověku zničehonic život. Jeff Bauman byl prostě obyčejný chlapík, jenž se objevil ve špatný čas na špatném místě, kdy po výbuchu přišel o obě dolní končetiny. Velmi mě zaujal výkon Gylenhaala (jaktože nebyl na nic nominovaný ?), bez jeho vcítění do hlavního hrdiny by to prostě nešlo. Film se zaměřuje na vnitřní myšlení hlavního hrdiny, které by se dalo přirovnat k houpačce. Zpočátku po samotné explozi začal žít i přes toto omezení, ale postupně se propadával do hlubších a hlubších depresí, až mi připadalo, že to může skončit sebevraždou. Ale to vzchopení a zarputilost na konci, s kterou se svému osudu postavil, člověka skoro až inspiruje. Musím pochválit všechny herce, jejich rodinné vztahy zde byly vykresleny neskutečně reálně. Film nepojednává o ničem optimistickém, ale ta pozitivní energie hlavního hrdiny, ta je tím, nad čím bychom se měli zamyslet. Za mě dávám 84 % (26.03.2018)

Po Marathon: The Patriots Day Bombing a Patriots Day třetí ambiciózní film věnovaný teroristickému útoku během bostonského maratonu. Gordon Green zvolil namísto mozaikovité rekonstrukce události z různých hledisek komornější přístup a natočil velmi intimní portrét jednoho člověka.___Výborná je zejména první hodina, velmi syrově, skoro v reálném čase zachycující lékařské úkony, které musí Jeff podstupovat (sundávání obvazů patří zásluhou Gyllenhaalova herectví k nejbolestivějším scénám, co jsem letos viděl). Sledujeme jednotlivé fáze jeho léčby a jeho prohlubující se depresi, nepochopení blízkých (kteří oproti podobným filmům nejsou vždy milí a ve všem nápomocní) i jeho nevděk (protože jej ponižuje odkázanost na pomoc druhých) a nahlížíme do zákulisí přípravy vítězoslavných okamžiků jako je zahájení utkání NHL. Namísto patetické oslavy hrdinství, která byla prezentována veřejnosti, vidíme bolest, stud, únavu, nejistotu, rezignaci (v tematizaci toho, co a za jakou cenu dělá člověka hrdinou, připomíná Stronger některé pozdní filmy Clinta Eastwooda).___Většina sick-flicks vypráví o hrdinech, kteří díky milujícím bližním a solidnímu materiálnímu zabezpečení nemusejí bojovat s ničím jiným než svým zdravotním stavem. Jeff má jako příslušník pracující třídy, jehož přítelkyně si není jistá, zda s ním chce zůstat (před útokem se v podstatě rozešli), spoustu jiných starostí a namísto toho, aby získával sílu a šířil lásku, padá na dno. Kameraman Sean Bobbitt hodně využívá (tělesných) detailů a záběrů s malou hloubkou ostrosti, takže stejně jako Jeff pořádně nevíme, co se děje kolem, náš i jeho „dosah“ je výrazně limitovaný, což prohlubuje frustraci.___Druhá polovina už není tak semknutá, protože se Greenovi nedaří najít klíč k tomu, jak propojit tři roviny vyprávění (Jeff jako člověk s osobním traumatem, Jeff jako partner, Jeff jako člověk inspirující druhé), a poslední minuty jsou plné laciného patosu, kterému se sympaticky věcný film jinak vesměs dokázal vyhnout. Místo u moře tak sice zůstává nejkomplexnějším a nejpravdivějším dramatem o vztazích a traumatech z poslední doby, ale jestli se chcete dojmout a zároveň nemít pocit, že vás někdo zneužil, tohle je taky dobrá volba (a Gyllenhaal zaslouží přinejmenším nominaci na Oscara, kterého měl získat už za Slídila). 75% (13.12.2017)

Amerika má díky teroristům na dvacet let postaráno o filmové scénáře. Už mne to ale nebaví. Ano, zapomenout nesmíme, ale těchto filmů už bylo dost. Dramata podle skutečnosti můžu, ale opakovaných lidských neštěstí, bomb a nabytého postižení a boje s ním - na to už se fakt nedá koukat a začínám nabývat na dojmu, že americké filmy už nám nemají co nabídnout. Komedie nejsou vtipné, horory jsou předvídatelné a bez nápadu, dramata taktéž. Málokterý americký film, který dnes vidím, tak je u mne za pět hvězd. Když přemýšlím, co si večer stáhnout za film, tak dlouho hledám a nakonec stejně uteču za severskými snímky. Nicméně, chtěla bych znát všechny ty filmové triky, Gyllenhaal byl jako vždy naprosto úžasný, no snad mu pro tu roli opravdu ty nohy neufikli, jak moc povedený tento filmový efekt byl. (08.02.2018)

Kvôli zvýšeniu priemeru tohto sympatického civilného filmu zaokrúhľujem nahor, rovnako aj pre podporu tvorcom, keďže film kruto prepadol. Hold (nielen) americké ideály v súčasnosti obhajujú nereálne komiksové bytosti a nie robotnícka trieda. Stronger nám zobrazuje život chlapíka po krutej nehode, avšak jeho obľuba návštevy barov nie je o úniku z krutej reality života bez nôh, ale na základe videného je jasné, že podobne žil aj predtým a skrátka je na rozcestí, kedy by mal začať žiť ako muž, čo by sa v jeho -skoro- tridsiatke už pomaly aj patrilo. Nemožnosť vstať a hľadanie rovnováhy na pomocných mechanických nohách môžeme brať ako vizuálnu metaforu jeho neskoršieho "postavenia sa na vlastné nohy" aj v živote. Podpory sa mu zdanlivo dostáva iba od náhodných a obdivujúcich okoloidúcich, a to vždy iba na chvíľu, pretože doma to je pochopiteľne pre jeho okolie martýrium. Tých niekoľko patetických momentov môžeme pri dvoch hodinách civilnosti ignorovať. (19.04.2020)