I Am Not a Serial Killer

Film, který mi ihned padl do oka a následně přirostl k srdci. John je takový ten typický americký teenager s diagnózou sociopata, který má svého osobního psychoterapeuta, se kterým se setkává v parku, sleduje ptáky a vyznává se mu ze svých úchylných myšlenek o vraždách a posedlostí sériovými vrahy. V jeho malém rodném městečku začnou umírat lidé za prazvláštních okolností a John se rozhodne, že tomu přijde na kloub, nebo spíš by si rád s tím vrahem pokecal. A vraha nakonec najde. A to je překvapení celého filmu. Nebudu nic prozrazovat. Film je spíš hororový thriller s opravdu zajímavým prostředím - John pochází z rodiny vlastnící pohřební ústav a je opravdu jiný než cokoliv mainstreamového. Takový náctiletý Dexter po Britsku a přitom se nejedná o žádnou vykrádačku. (23.12.2016)

Robbie Ryan je machr, který dokáže nakopnout i průměrné projekty na vyšší úroveň. V tomhle případě dokáže díky živočišnému snímání na 16 mm film navodit působivou atmosféru zimního městečka. Scénář je to přece jen příliš řídký a jak píše xxmartinxx, bez nějaké větší interakce, ale právě díky svébytnému vizuálu film, stojí za vidění. A Maxe Recordse bych ještě někde rád viděl P.S. Když se Robbie Ryan dozvěděl, že Fuji přestává vyrábět filmový materiál, nakoupil co nejvíc suroviny a skladoval jí cca rok ve svém mrazáku, protože věděl, že jí použije na nějaký film. A to je tenhle. Příští dostaveníčko s Robbiem bude u American Honey. (10.09.2016)

„Tygře, tygře, žhavě žhneš v noci, jíž jak lesem jdeš! Kdo vzal smrti její moc a dal ti strašnou souměrnost?“ William Blake „Když chci někoho zabít, rozpárat ho, tak se usmívám, říkám pěkné věci. To mi pomáhá." John je magor, který nejraději pomáhá matce v márnici balzamovat mrtvoly. Je fascinován lidským tělem, jeho orgány a také masovými vrahy. O sobě si myslí, že má všechny znaky předurčující ho k dráze vraha, co se nespokojí s jednou obětí. Jeho posedlost smrtí a vražděním ho zavede až na stopu skutečného vraha. A jak už to bývá, pod svícnem je tma, a tudíž vrah není pro Johna zcela neznámý. Zastavit ho se ale ukáže jako nadlidský úkol, byť se jedná o starce, co vypadá, že zmáknout ho by nemělo být těžké. Otevřená těla, vybrané vnitřnosti, vybírání vnitřností mrtvolám i těm, co mrtvolami teprve budou a stupňující se napětí. Tedy zpočátku spíše průměrný příběh začne nabírat obrátky až s postupným odhalováním tajemství. Přesah do fantastického příběhu mne zaujal, proto hodnocení zvednu. Klobouk dolů před Lloydem, který je vitální i v relativně vysokém věku (nemluvě o kreaci v nejnovějším snímku Nobody). A na závěr...Spirit in the Sky.... (27.04.2021)

I Am Not a Serial Killer rozhodně není pro masové publikum, protože určitě nesedne každému. Spíš bych ho brala jako takový okrajový minimalistický thriller s prvky hororu a opravdu velkou dávkou plíživého napětí. Až do úplného konce moc nevíte, co se tam vlastně celých 95 minut děje. Je dobré mít na tento snímek trochu víc trpělivosti, delší stopáž tomu možná trošku škodí. Hodně to tam ale držel Max Records, já osobně mám tyhle podivínské hlavní postavy nejradši. Super byl i výběr hudby, ale tentokrát tři slabší. (30.10.2016)

❝𝐈'𝐯𝐞 𝐛𝐞𝐞𝐧 𝐜𝐥𝐢𝐧𝐢𝐜𝐚𝐥𝐥𝐲 𝐝𝐢𝐚𝐠𝐧𝐨𝐬𝐞𝐝 𝐰𝐢𝐭𝐡 𝐬𝐨𝐜𝐢𝐨𝐩𝐚𝐭𝐡𝐲, 𝐑𝐨𝐛. 𝐓𝐨 𝐦𝐞, 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐚𝐧 𝐨𝐛𝐣𝐞𝐜𝐭. 𝐘𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰, 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐚 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠. 𝐘𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭 𝐚𝐬 𝐢𝐦𝐩𝐨𝐫𝐭𝐚𝐧𝐭 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐚𝐬 𝐚 𝐜𝐚𝐫𝐝𝐛𝐨𝐚𝐫𝐝 𝐛𝐨𝐱. 𝐀𝐧𝐝... 𝐭𝐡𝐞 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭 𝐜𝐚𝐫𝐝𝐛𝐨𝐚𝐫𝐝 𝐛𝐨𝐱𝐞𝐬... 𝐢𝐬 𝐭𝐡𝐚𝐭... 𝐲𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰 𝐭𝐡𝐞𝐲'𝐫𝐞 𝐭𝐨𝐭𝐚𝐥𝐥𝐲 𝐛𝐨𝐫𝐢𝐧𝐠 𝐨𝐧 𝐭𝐡𝐞 𝐨𝐮𝐭𝐬𝐢𝐝𝐞, 𝐫𝐢𝐠𝐡𝐭? 𝐁𝐮𝐭... 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐢𝐦𝐞𝐬, 𝐢𝐟 𝐲𝐨𝐮 𝐜𝐮𝐭 '𝐞𝐦 𝐨𝐩𝐞𝐧 𝐭𝐡𝐞𝐫𝐞'𝐥𝐥 𝐛𝐞 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐢𝐧𝐭𝐞𝐫𝐞𝐬𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐢𝐧𝐬𝐢𝐝𝐞. 𝐘𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰, 𝐚𝐧𝐝 𝐬𝐨, 𝐰𝐡𝐢𝐥𝐞 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐬𝐚𝐲𝐢𝐧𝐠 𝐚𝐥𝐥 𝐭𝐡𝐞𝐬𝐞 𝐛𝐨𝐫𝐢𝐧𝐠 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠𝐬 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐈'𝐦 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐤𝐢𝐧𝐠 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭 𝐰𝐡𝐚𝐭 𝐢𝐭'𝐝 𝐛𝐞 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐭𝐨 𝐜𝐮𝐭 𝐲𝐨𝐮 𝐨𝐩𝐞𝐧. 𝐁𝐮𝐭 𝐈 𝐝𝐨𝐧'𝐭 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚... 𝐈 𝐝𝐨𝐧'𝐭 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚 𝐛𝐞 𝐭𝐡𝐚𝐭 𝐩𝐞𝐫𝐬𝐨𝐧. 𝐀𝐧𝐝 𝐬𝐨, 𝐈 𝐡𝐚𝐯𝐞 𝐚 𝐫𝐮𝐥𝐞 𝐭𝐡𝐚𝐭 𝐚𝐧𝐲𝐭𝐢𝐦𝐞 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐛𝐨𝐝𝐲 𝐬𝐚𝐲𝐬 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐰𝐡𝐞𝐫𝐞 𝐈 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐤 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭, 𝐲𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰, 𝐜𝐮𝐭𝐭𝐢𝐧' '𝐞𝐦. 𝐈 𝐣𝐮𝐬𝐭 𝐬𝐦𝐢𝐥𝐞 𝐚𝐧𝐝 𝐈 𝐬𝐚𝐲 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐧𝐢𝐜𝐞. 𝐒𝐨 𝐭𝐡𝐚𝐭'𝐬 𝐰𝐡𝐲 𝐈 𝐬𝐚𝐲 𝐭𝐨 𝐲𝐨𝐮, 𝐑𝐨𝐛 𝐀𝐧𝐝𝐞𝐫𝐬, 𝐨𝐟 𝟐𝟑𝟐, 𝐂𝐚𝐫𝐧𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 𝐒𝐭𝐫𝐞𝐞𝐭. 𝐘𝐨𝐮 𝐚𝐫𝐞 𝐚 𝐫𝐞𝐚𝐥𝐥𝐲 𝐠𝐫𝐞𝐚𝐭 𝐠𝐮𝐲.❞ (16.05.2021)