Fantazie

Edukatívny (vzdelávací, náučný) Disney film je možné počúvať a pozerať aj ako doklad toho, odkiaľ a kam sa uberá animovaný film v komerčnej podobe. Dnes by niečo takéto nebolo možné - po prepočítaní hrabivých rúk ekonómov, očakávajúcich okamžitý zisk. Napriek vysokým ambíciám to však na jednotku nie je. Napríklad. Ružovučko načančaný príbeh poletujúcich anjelikov a Pegasov aj v svojich najdramatickejších polohách dramatickosťou nepredbehol drámu pri otváraní nového vrecúška s rôznofarebnými mäkkými želé cukríkmi. Takže, myslelo sa na vzdelanie a zároveň trošku aj nato, aby bolo miestami podané v tých mäkkučkých pastelovo ukľudňujúcich Disneyho farbách, veľkých okáľoch a ladne sa prehýbajúcich oválnych kriviek všetkých tvorov, nežne klipkajúcich veľkými mihalnicami. (16.11.2015)

Klobouk dolů před tak odvážným experimentem, jakým převedení pocitů z hudební do obrazové formy jistě je. Fantazii se nedá v žádném případě upřít notná dávka originality a novátorství, které na diváka po celou dobu tryskají vysloveně ze všech částí obrazovky, a je otázkou pro každého, nakolik nechá dvířka svého vnímaní pootevřená. A byť jsem tímto na svoje vnímání dost navztekanej, musím říct, že jsem výsledným dojmem částečně zklamán. Pasáže o Mickeym a čarodějovi nebo o vzniku a vývoji života byly dokonalé--přesně tak, jak jsem u Disneyho zvyklý--, stejně jako netradiční a skloubením krásné hudby s obrazovými hrátkami vskutku podmanivá úvodní část. Ovšem ostatní epizodky už mě nechaly úplně chladným a dokoukal jsem je vždy jen s nadějí, že ta další bude zase lepší. Opilý Dionýsos byl holt nejlepší v Simpsonových (i když jen na chviličku) a pokud chci vidět srandovní taneční čísla zdánlivě nemotorných zvířat, vždy pochodím lépe u Madagaskaru nebo Lvího krále. Někde prostě zub času hlodat musí.. 70% (14.08.2013)

Kýček jak býček – naplácat za sebe dvě hodiny nesourodého výběru té nejprovařenější vážné muziky, doprovodit to infantilní animací doslovně reagující na každý hudební záchvěv (viz též mikymauzování) a proložit výchovně-koncertním průvodním slovem, toť vskutku nápad hodný génia ne šíleného, ale jednoduše nesoudného, dnes jako v roce 1940. Jedna hvězdička je za dotažení praštěného konceptu k maniakální dokonalosti, druhá za popkulturní význam (že právě tady najdu předobraz ještěřího souboje z Cesty do pravěku, McLarenových vizualizací zvukové stopy, Scarfova válečného Molocha ze Zdi nebo Mijazakiho fantaskních krajinek, to bych se byl vážně nenadál) a třetí za mého mladšího puberťáka, který to se mnou ve svých necelých dvanácti proseděl s otevřenou pusou, ať už to o filmu nebo o něm říká cokoli. (14.03.2015)

Dvě hodiny je moc. A film dojíždí na roztříštěnost, což je mimořádně častý problém povídkových celků. Máme tu zkrátka přehlídku různých žánrů (z nichž některé nudí tu dětské publikum, jindy zas náročné dospělé) spojenou velmi chatrným tématem a působivými hranými předěly. Nicméně přes všechny výtky jsou to vizuální orgie a je zde hromada neskutečně působivých momentů. V kině to muselo působit naprosto magicky. (01.03.2018)

Pozoruhodný a odvážný "umělecký" experiment: dvouhodinové pásmo nesouvisejících klipů na klasickou hudbu (mj. Bach, Beethoven, Čajkovskij, Stravinskij). Ve své době musel divákům vyrážet dech, něco takového prostě mohli vidět poprvé. Ovšem i po více než 70 letech je dokonalost ruční animace a soulad s hudbou neskutečná, lyrické i dějové scénky stále zábavné a i přes přemrštěnou dvouhodinovou délku a určitou Disneyho infantilnost růžových jednorožců a hroších baletek zůstává Fantazie krásná, netradiční a působivá. (03.01.2013)