Čističi

Vytříbená atraktivní forma zastírá, že po obsahové stránce je film, jak jen to diplomaticky říci, poněkud prázdný. Zkuste si na konci shrnout, co jste se dověděli nového, a myslím, že výčet bude hodně strohý. Čističi totiž prodávají banality, které musí být soudnému a aspoň trochu zasvěcenému divákovi jasné už před jeho shlédnutím. Hodně jsem se zamýšlel nad tím, jaké dát Čističům vysvědčení, za skvělou kameru a ukázky sociálních kontrastů filipínské společnosti se nakonec přikloním ke slabé třetí hvězdičce. Co mi opravdu silně vadí, je snaha o emoční manipulaci, kterou jasně pociťuju v řadě scén, např. když kamera až příliš dlouho spočívá na tváři pracovnice popisující uřezávání lidských hlav ve videích džihádistů. Tady je jasně patrné, že podobné scény nemají za úkol nic jiného než přitáhnout pozornost a prodat dokument co nejšiřší divácké obci a vyvolat ohlas v médiích. Celkový dojem: 50 %. (17.03.2019)

Nejlepší dokument z těch, které jsem letos v rámci festivalu Jeden svět viděl. Pohled do nitra čističů obsahu na sociálních sítích, kteří musí plnit denní normu 25.000 obrázků/videí, kde velmi často nejde o pěkné pohledy, je zároveň konfrontován s pohledem na sociální sítě jako takové a zejména s jejich úlohou a vlivem na globální dění. (Jeden svět Benešov - 14. 4. 2018) (17.04.2018)

Sociální media jsou sice jakýsi katalyzátor, chcete-li zesilovač. Ovšem nemyslím si, že právě pouze šíření nějakého videa či fotky je samotný archetyp a paradigma násilí jako takového, musíme si prostě připustiti, že lidé jsou od přírody zlí a samotná distribuce zlosti, násilí a smrti jí jen zprostředkuje lidem, kteří by se k tomu bez social networks vůbec nedostali, rozšířilo se tedy do povědomí to co je na světě od nepaměti, jen je to prostě víc vidět. Práce "cleanerů" je bezpochyby obdivuhodná a jsem rád, že jsou jakousi hrází i proti "tzv. umělcům, kterých se v dokumentů několik objeví" a mažou nejen čistě pornografické a otřesné věci, ale i věci, kteří podněcují nenávist, zostouzí další obyvatele nebo jen popuzují jiné politické spektrum. (08.09.2019)

Zdařilé intro do problematiky moderátorů obsahu. Pokud vás téma zaujalo, doporučuji reportáž v Hospodářkách nebo anglický originál od The Verge. Moderátoři obsahu, které dokument zpovídá, mi přišli až příliš psychicky vyrovnaní (o něco starší reportáž od The Guardian). Kde jsou ty neustálé noční můry, syndrom vyhoření po pár měsících, sex se spolupracovníky na požárním schodišti při snaze najít v životě alespoň trochu štěstí nebo alespoň zmínka, že tito lidé jsou oproti ostatním zaměstnancům Facebooku placení jak mrzká námezdní síla s naprosto nedostačujícím psychologickým zázemím? V Manile jsou asi hodně mentálně obrnění nebo jsou ti dva jediní, kdo tam vydrželi tak dlouho. Anebo se chystá další, mnohem ostřejší verze dokumentu, v což doufám. (16.04.2019)

Velice zajímavý dokument o lidech pracujících jako moderátoři obsahu na sociálních stránkách. Lidé, kteří tuhle práci dělají a nezmagoří mají u mě veliký respekt, protože každý den sledovat určitou nechutnou tématiku a dokázat žít běžným životem, tak to chce mít žaludek ze železa a pevné nervy. Člověk se zároveň něco dozví z pozadí moderování obsahu a také trochu podtextově i o sociálních sítích a jejich nádorovému vlivu na masy lidí. Na stránku druhou, jak už tu bylo zmíněno, autoři tohoto počinu se zaměřili hodně na manipulaci diváka, kdy vám taktně nutí různé myšlenky - chudoba v méně rozvojových zemích, náboženská tématika, humanismus, menší nenávist vůči sociálním sítím a problematiky jedinců v běžném životě. Obecně jsou to závažná témata, ale řekl bych, že většina z nich do tohoto dokumentu nepatří, ale trochu do jiného/-ých dokumentu/-ů. Dalším celkem zajímavým prvkem porovnání postoje cenzorů, vlády, novinářů a korporací, kdy u každého se liší jejich motivace a je velice vidět, že každý z nich má své dobré argumenty, ale zároveň stinné stránky - aneb ne vše dobře myšlené má jen dobré stránky. (15.08.2019)