クリーピー 偽りの隣人
Creepy
Obsahy(1)
Takakura je bývalý policista, jehož kolega požádal, zda by se znovu nepodíval na případ starý šest let. Jde o zmizení celé rodiny, z které přežila jen dcera Saki. Mezitím se Takakura stěhuje se svou ženou Jasuko do nového domu. Jejich soused Nišino má nemocnou ženu a jednu dceru. Jednoho dne ovšem jeho dcera vpadne do domu Takakury s tím, že ten muž vůbec není její otec a že ho vůbec nezná. (Zíza)
(více)Videa (5)
Recenze (13)
Návrat Kurosawy k žánru hororového thrilleru rozhodně dostojí svému jménu. Opravdu místama dost creepy, a to zvlášť ve své první polovině, kde střetávání se hlavního protagonisty a jeho manželky s podivínským sousedem probíhá jen v náznacích. Pak po půlce to jde full psycho, což ve spojitosti s tím, že jsme v Japonsku a postavy tedy občas konají dost pochybné až nesmyslné činy, vytváří dost zvláštní divácký zážitek. Vlastně si nejsem jistý, jestli mi film ve výsledku přijde zajímavě a originálně znepokojivý a poutavý, nebo debilně vykonstruovaný. Film by se také býval dal zkrátit, ale vzhledem k tomu, že jsem do něj šel s tím, že mě dříve nebo později určitě začne nudit, k čemuž nakonec nedošlo, je to z mé strany spíše jen prohlášení než výtka. 7/10 ()
Kijoši Kurosawa je hrozný režisér .. opravdu ... Málokdy mívám u nějakého filmu, celý divně tak nějak napjatý, takové silné nutkání vykřikovat nahlas: ´to je vůl!´ .. ´nelez tam!´ .. ´střel ho hajzlíka, na co čekáš?!´.. ´ježíš, to je kráva!´ ... Málokdy mívám tak nepříjemný - stísněný (?) - pocit, jako tady ... Uff ... .. ... Je to ďábel (!) ... ()
Kurosawa je ďábel a jeho novinka je naozaj CREEPY. A takisto mi je jasné, prečo sa pri nej spomína návrat k režisérovým hororovým koreňom, konkrétne ku "Cure"; keďže ten bol spriaznený tematikou ľudskej manipulácie a podľa mňa v tom bol ešte ucelenejší a uspokojivejší. Toto má režisérov osobitý, ťažký rukopis, no „veselo“ si to pláva žánrami - od psychologického hororu cez serial-killer thriller až niekam ku giallu a depresívnej vzťahovej dráme. Prvá hodina je takmer dokonalá, krásne znepokojivá a atmosférická, no po tom ako je pointa v polovici jasná a divák začína byť v druhej hodine konfrontovaný čoraz znervózňujúcejším správaním postáv (hoci ho na to mala trochu pripraviť už úvodná scéna), celé to eskaluje dosť uleteným smerom. Takže aj s prekuknutím pointy to film na človeka stále valí a ničí ho, ako aj dovtedy budovanú reálnosť a nakoniec nás bezohľadne ponecháva so značným množstvom otázok na vlastnú interpretáciu. Akoby sme to, odcudzení v tom japonskom prostredí, vedieť ani nemali... ()
Další Kijošiho famózní exkurz do prohnilé stránky japonské společnosti. Postupná manipulace skrz narušování osobního prostoru, podivné odpovědi a drobné pohnutky chování, které nikdy nejsou za hranou, jen si po ní tak bruslí. Expresivní herci na sebe strhávají všechnu pozornost, zejména vynikající Kagawa jako Nišino, až by divákovi mohla utéct ta nádherná hra s kompozicí záběrů a omamná práce s prostorem, pro leckoho odtažitá, přitom mrazivá. Rozuzlení sice zákonitě nemůže být tak uspokojivé jako předcházející vábení, ale Kurosawa dává výjimečně prostor emocím, než aby se odklonil ke svému typickému klinickému pozorování. (2017 – 80%, 2020 – 90%) ()
Kurosawa svůj skoro 20 let starý film Kyua vykrádá (napadá mě paralela s deskami Iron Maiden haha), ať už v podobných scénách jako je ona "letecká" v autě, tak i samotnou pointou. Zkrátka je to tak trochu variace na jeho 20 let starý skvělý film, a přestože nedosahuje takové působivosti, je to pořád kvalitní podívaná (opět mě napadá paralela s Iron Maiden) s pěkně vystavěnou atmosférou. ()
Reklama