Nedotýkej se mě

Velmi intimní, lidské, citlivé, otevřené, upřímné, pravdivé, autentické, pokrokové, film působí jako na rozhraní hraného filmu a dokumentu, velmi originální počin, chcete-li se o sobě něco dozvědět a nejste prudérní, určitě na něj běžte ;) Tleskám za odvahu, boření tabu a stereotypů. Moc pěkný a výstižný komentář "vystřihl" Kokska. Škoda, že tento film nebyl oficiálně podpořen v distribuci. Uvedlo ho pouze minimum vybraných kin (mimochodem mých oblíbených ;). ČR takový film potřebuje jako sůl aneb "to, čeho se nejvíce bojíme, je přesně to, co nutně potřebujeme!" (06.12.2018)

Dokumentární formou natáčený snímek na hraně hraného filmu a dokumentární rekonstrukce o lidech, kteří kvůli různým formám psychických blokací nejsou schopni prožívat intimitu, sexualitu a pomalu ani obyčejný fyzický dotek, aniž by se obešli bez terapeutických sezení a rad "profesionálů" (ať už jde o psychoterapeuty, prostituty nebo transvestity). Celý film je hrozně povrchní dvouhodinová terapie s poselstvím, že ve světě sexuality neexistuje nic jako úchylka, fetiš nebo odklon od standardu, zkrátka že všechno by mělo být považováno za normální, a to včetně nočních swing/bdsm klubů, které jsou ale přitom kontraproduktivně natáčeny hrozně naivně a klišovitě tak, aby působily prvoplánově odpudivě. Výsostně umělecky nasnímaný film plný nahých těch se zaobírá emocionální cestou svých hrdinů k vnitřní otevřenosti, nicméně všechno, co z jejich úst zazní, má pro diváka nulovou výpovědní hodnotu, protože se všichni jen rýpou sami v sobě a ve svých pocitech, ale jejich auto-reflexe není podrobena žádné smysluplné analýze. (05.07.2018)

Ani hraný, ani dokumentárny, aj hraný, aj dokumentárny, ale najmä experimentálny je tento prazvláštny film vypovedajúci čo to dá o ľudskom tele, ľudských túžbach, ľudských hrozbách, intimite, sexe, slobode, pupočnej šnúre a ešte všeličom možnom, čo vás len napadne. Priam za zázrak považujem svoj subjektívny pocit, že mi podobný typ filmu ubehol ako voda a kľudne by som prejavy postáv na kameru dokázal sledovať ešte hodinu. S tou nahotou som si ale bohate vystačil na dve hodiny. Z filmu si odnesiete ústrednú myšlienku, že nie je dôležité, čo si o vás myslia druhí, do akej škatuľky a noriem sa vás budú snažiť napchať, ale ako vnímate samých seba vy sami... teda okrem iného, je tu aj množstvo materiálu na premýšľanie a pokladané otázky, na ktoré hľadáme tisícročia odpovede. (30.04.2019)

Představení poctivosti a otevřenosti, který se dosáhlo druhu pozvání k léčivé síle tělesného kontaktu. Touch Me je trochu abstraktní a intelektualizovaný a většinu času mě to nechalo studeným a nudícím se. Je to obtížně sledovatelné, ale zároveň obtížně setřasitelné ze sebe. Pro mě vizuálně velmi odpudivé. Autoři si myslím vzali za cíl zodpovědět více otázek než zvládli. (26.12.2019)

Udrelo ma to ako rana z jasného neba. Majstrovské búranie hraníc medzi hraným filmom a dokumentom, úplné podmanenie si filmu ako média. Úprimnosť až na dreň a do naha. A keď som myslel že už film ani nemôže byť dokonalejší, ozvali sa Einstürzende Neubauten. Vizionársky masterpiece fungujúci ako švajčiarske hodinky - jeho domodra vygrejdené srdce je ľadové, no i tak sebaisto pumpuje krv. Všetko v ňom má svoje miesto. Bál som sa, že takto sa už pri filme nikdy cítiť nebudem. Dokonalo sa mi to trafilo do vkusu, ako už niekoľko rokov nič iné. Ďakujem. (24.04.2023)