Nedotýkej se mě

Film sa snaží skúmať tému intimity, dotykov, sexuality, telesných hraníc medzi ľuďmi. Celé dielko sa ťažko vlečie a pred kameru nám dokonca predstúpi režisérka a dokonca aj filmová technika, tomu už hovorím amaterizmus. Režisérka s kamennou tvárou, no pre mňa vtipne, skonštatuje, že pred kamerou je to fakt ťažšie. No to sme sa dozvedeli novinku :) Film má jednoznačnú misiu a to presvedčiť nás, že každá úchylka, hocičo čo si telo pýta po sexuálnej stránke, je povolená a má byť spoločnosťou akceptovaná. Hahaha, toto však nežeriem a určite si to nemyslím. A ešte čo viac, ak takýto názor obhajuje nechutný transvestita či trošku ošemetný terapeut, ktorý donútil Lauru až ku kriku. Ľudia sú pozraňovaní na duši, vo vnútri, a ich "odbočkové" názory na poli intimity sú zväčša dôsledkom. (03.08.2018)

Ani hraný, ani dokumentárny, aj hraný, aj dokumentárny, ale najmä experimentálny je tento prazvláštny film vypovedajúci čo to dá o ľudskom tele, ľudských túžbach, ľudských hrozbách, intimite, sexe, slobode, pupočnej šnúre a ešte všeličom možnom, čo vás len napadne. Priam za zázrak považujem svoj subjektívny pocit, že mi podobný typ filmu ubehol ako voda a kľudne by som prejavy postáv na kameru dokázal sledovať ešte hodinu. S tou nahotou som si ale bohate vystačil na dve hodiny. Z filmu si odnesiete ústrednú myšlienku, že nie je dôležité, čo si o vás myslia druhí, do akej škatuľky a noriem sa vás budú snažiť napchať, ale ako vnímate samých seba vy sami... teda okrem iného, je tu aj množstvo materiálu na premýšľanie a pokladané otázky, na ktoré hľadáme tisícročia odpovede. (30.04.2019)

Hledání krásy tam, kde ji hledat nechceme či spíš přehlížíme. Je to chvílemi (záměrně) odpudivé, dlouhé, zvrácené a opravdu experimentální, protože na dokument je to dost hrané a na film dost dokumentární. Ale zároveň je tenhle debut netradiční, hodně otevřený a překvapivý, takže ho z hlavy jen tak nevymažu .. (21.01.2020)

Film na pomezí dokumentu zkoumá lidskou intimitu. Centrem je Laura, žena neschopná fyzického kontaktu s jinými lidmi. Už ani nevím, jak se od toho časem film dostal až do BDSM salónů, nechápu proč kromě věčně před kameru lezoucí režisérky mám ještě koukat na záběr přes filmařskou techniku. Nakonec se pro mne tohle rumunské umění stávalo spíš utrpením. Zlatý Medvěd z Berlinale je pro mne nepochopitelný (co to tam bylo za porotu?). (08.07.2018)

Představení poctivosti a otevřenosti, který se dosáhlo druhu pozvání k léčivé síle tělesného kontaktu. Touch Me je trochu abstraktní a intelektualizovaný a většinu času mě to nechalo studeným a nudícím se. Je to obtížně sledovatelné, ale zároveň obtížně setřasitelné ze sebe. Pro mě vizuálně velmi odpudivé. Autoři si myslím vzali za cíl zodpovědět více otázek než zvládli. (26.12.2019)