Climax

[Co tě nezabije, to tě posílí – a to platí dvojnásob, pakliže ti někdo hodil něco do pití – aneb "little party never killed nobody!"] _____________ A24, sangria, hudba, tanec, drogy, LSD, paranoia, chaos, Daft Punk, sex, klaustrofobie, incest, Rolling Stones, a CLIMAX. To vše nasnímaný takřka na jeden záběr pod precizní taktovkou kamerovýho mága Benoîta Debieho v jednom z nejvíc provokativních a nejvíc extravagantních filmových milníků (nebo spíš bad tripů?) evropský kinematografie za posledních několik let – přeci jen, kolikrát za život máte tu jedinečnou příležitost vidět na velkým plátně halucinogenní taneční horror o motivu života, smrti a nesnesitelné lehkosti bytí? Intenzivnější psychedelický bad-trip vaše instinkty v kině nikdy nezažijou – tvoje mysl a tvůj mozek totiž nechápou, a ani nechcou chápat, co se vlastně děje, jakej neuvěřitelnej bizár tvoje oči sledujou, až se ti z toho všeho motá hlava. Doopravdy neopakovatelný, experimentálně opulentní a neobyčejně pohlcující audiovizuální zážitek, hotová cinefilní extáze a nefalšovaná anarchie která radikálně bourá formální konvence filmovýho řemesla. O to větší haluz je fakt, že většina zvráceností co zde uvidíte je čistá improvizace – a o to víc pak člověka fascinuje, jak se tuhle šílenost podařilo natočit. Gaspar Noé není génius ani vizionář, Gaspar Noé je magor – jen on má totiž koule na to dát závěrečný titulky na začátek stopáže, úvod doprostřed, a finále natočit komplet vzhůru nohama. Diváka pak už jen provokuje relativně nevinná otázka: jaký sadistický myšlenky se mu skrývají v tý jeho zkurvený plešatý palici? ...... aneb za málo peněz hodně muziky. Můj nejoblíbenější film při stavu zvýšenosti (prostě se zhulte a čumte na tu nádheru). Život je doopravdy pomíjivé potěšení 💙🤍❤️ [#LSDJEKÁMOŠNÉŽRÁDLO!] (03.01.2020)

Půlka filmu se sestávala z tancování a především z dialogů, jejichž stěžejním tématem byl sex. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy viděl něco tak otravného a měl jsem sto chutí to vypnout. Pak se film překulil do psychotického násilí s celkem solidním zvukovým podkladem, kdy hrála prim tuc-tuc muzika a dětský křik. To se mi líbilo. Jenže pak se zase zbláznila kamera, na povrch vylezl protivný vizuál a všechno dobré bylo pryč. Ani Boutellka mě nepotěšila. Souhlasím s tím, že se jedná o Noého nejlepší film, ale pořád je to dost mizerná záležitost. 30% (03.02.2019)

Tanec - pěkný. Rozhovory po tanci - geniální. Drogy - špatný. Gaspar Noé opět jako samoúčelný onanista, kterému se prostě nepodařilo vymyslet příběh, a tak aspoň rotuje kameru, nechá herce improvizovat LSD záchvaty, a v nepřerušených záběrech kolem nich radostně krouží. Někomu to možná stačí, a jako studentské filmové cvičení by to asi bylo na zápočet, ale do kina? Dík ne. (30.10.2018)

Vlastně platí to samé co u Trierova Jacka - generické dvě hodiny s režisérem, který ztratil jakoukoliv možnost šokovat nebo překvapit, protože v tomhle ohledu už nemá kam svoje dílo vystupňovat od svých minulých věcí. Jenže zatímco dvě hodiny s Trierem strávím rád, Noe mě neskonale nudí. Debie občas udělá něco pěkného s kamerou, potud dobrý, ale z Trierova tlachání si pořád vezmu dost vtipu a zábavy, tady jen čekám, až to uteče. (20.02.2019)

Party skupiny tanečníků se poněkud zvrhla... Noému fakt stačí na film málo. Úvodní castingové výpovědi účastníků jsou podle mne trochu dlouhé, navíc jich je tolik, že si stejně divák nezapamatuje, co o sobě kdo řekl. Pak už nás čeká postupný přechod od špičkových tanečních čísel na parketu po apokalyptické záběry odkudsi z pekla tamtéž. Noé se sice občas zbytečně předvádí (viz práce s titulky), ale zase tolik to nevadí, protože film je skutečně působivý. (17.01.2019)