Mirai, dívka z budoucnosti

Práci Mamoru Hosody mám ráda, hlavně jeho styl vyprávění, ale tohle bylo chvílema moc ujetý i na mě (konkrétně první výlet do alternativní reality). Hlavní postavou je rozmazlenej fracek, z jehož řvaní člověka po 60 minutách začne už značně bolet hlava. Téma dospívání a vyrovnávání se s novýma situacema je vděčný pro všechny diváky a námět se mi opravdu líbil, ale zpracování dost pokulhává. Pro srovnání mě napadá například Cesta do Fantazie, kdy je hlavní hrdinka zpočátku taky nesnesitelná, ale tam je její změna zvládnutá skvěle. Postava se musí nějak vyvíjet v průběhu celýho a filmu, ne jen v posledních 15 minutách, který byly sice opravdu zajímavý, ale moje nutkání hodit po Kunovi na plátně botu při jeho 150. záchvatu vzteku nijak výrazně nepotlačily. Vizuálně se opakujou Hosodovy známý motivy a film jako takovej dostává smysl v podstatě až ke konci, což by nebylo na škodu, ale přichází tak zklamání a zjištění, jakej ten film měl vlastně potenciál. Za mě bohužel. Hosodovy filmy znám od svých 6 let a opravdu jsem čekala víc. (20.04.2019)

Myslím, že pro pochopení a docenění snímku je důležité umět se vrátit do dětských let a vcítit se do pozice malého kluka, který příchodem mladšího sourozence přichází o všechny své dosavadní výsady. Ačkoliv jsem ze dvou sester ta mladší, pamatuji si i pocity nejistoty, opuštěnosti a žárlivosti, když mě v útlém věku někdo připravil o pozornost rodičů... Ty emoce se daly jen velmi těžko ukočírovat. Konec filmu mě opravdu dojal. Režisér Mamoru Hosoda má svůj unikátní rukopis a schopnost jít v rodinných tématech do překvapivých hloubek. (06.01.2021)

Milé hrátky s časem jedné rodiny ovlivněné nově narozeným členem, který vnesl do vztahů něco nové a nové pocity, zážitky a další. (31.12.2023)

6/10 (31.12.2023)