Maják

Nuda ako prasa. Nejaké to ukájanie nad rybou, nosenie oleja do schodov a dole schodmi, kecy pri večeri, ktoré iritovali svojou tuposťou.... no jednoducho presne podľa gusta pána Dafoa. Jeho filmy stoja v poslednom čase za prd, to som si už zvykol. A na to, že si to zakladá na obrazovom výklade príbehu tak ani obraz nebol bohviečo. Myšlienky a zmysel filmu tiež odleteli niekam do vetra a už sa nevrátili. A tak to je lepšie. Strata času. Na hranici odpadu. 30/100 (27.01.2022)

Horečnaté delirium. Těžký nedivácký psychologický očistec, pomalu rozvíjející své interpretační roviny až k rozbouřenému finále. Tématicky a symbolicky bohaté obrazy o kajícné cestě k vykoupení a postupném propadu do klaustrofobického šílenství pod zlověstným dohledem majáku. Zároveň Eggersovo další excelentní vystižení ducha času a místa - tentokrát nejenom kvůli přesně střiženému obsahu, ale i kvůli formě, která ho doplňuje. Film by sotva mohl být tak znepokojující a nepříjemný nebýt fantastického užití formátu, kamery, nasvícení a zvuku. Některé výjevy a momenty jsou díky této spolupráci vskutku nezapomenutelné a evokují díla starých mistrů. Vydatně celkové tíživé atmosféře vypomáhají vynikající herecké kreace Willema Dafoa a Roberta Pattinsona, přičemž prvně jmenovaný předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů v kariéře a tu sošku by si už opravdu zasloužil, a druhý se zhostil fyzicky i psychicky vyčerpávající role, která výkon Dafoa žene neustále kupředu. Jestli některé scény byly fyzicky nepříjemné i pro mě, natáčení muselo být opravdu vyčerpávající. Plný počet i přes veškeré kvality nemohu dát, neb mě film mnohdy šíleně odpuzoval. Tvůrčí záměr, jistě, ale to na pocitech nic nemění. 8/10 (29.12.2019)

V rekonstrukci reálií 19. století a vizuálního stylu starých filmů nebývale vypiplaná kuriozita na jedno zhlédnutí, dávající asi tolik smyslu (a tak ledabyle poslepovaná) jako vyprávění opilého námořníka, který si přečetl Bílou velrybu a pár odstavců o řecké mytologii (zejm. vyprávění o Prométheovi) a psychoanalýze (až po zpacifikování kontrolujícího superega se dostanete k id). Zápletka stojí na vodě, vztah mezi oběma muži na pálence. Namísto dramatu nebo nějakého charakterového vývoje jen budování atmosféry, jež ve výsledku nikam nevede, k ničemu neslouží, neopodstatňuje ji žádné sjednocující téma, kterého by se film držel. Prostě jenom je. Neurčitost, výstřednost a náznaky vědomí vlastní brakovosti působí jako scenáristický naschvál, jako snaha prodat jednoduchou, do sebe zahleděnou hororovou báchorku dramaturgům áčkových festivalů. Když si ve filmu každý něco najde, nutně to neznamená, že se v něm skutečně něco nachází. Vzhledem k tomu, jak moc to stojí na dvou hercích a zvukových efektech, raději bych to viděl v podobě absurdní divadelní hry, u které by strhující herecké výkony spíš dokázaly překrýt tu strašlivou repetitivnost, předvídatelnost a nulový spád. 55% (03.01.2020)

Film, po kterém i těžkotonážní The Witch působí skutečně jako lehký film na nedělní odpoledne, jak jsem si kdysi dělal legraci v komentáři k ní. Leč ačkoli je celá stopáž prošpikovaná nejrůznějšími odkazy na všechno možné, já se v souladu s Occamovou břitvou přidržím toho nejjednoduššího, tedy že dlouhé odloučení, chlast a už tak mírně narušené osobnosti udělaly své. Čímžto úsloví "šplouchat na maják" dostává jiný rozměr. Ovšem děkuji evoluci, že v reálu přece jen vyvinula lidi povětšinou psychicky odolnější, jinak bychom se dávno sežrali navzájem. Možná i proto nedokážu nad námi lidmi udělat ten definitivní kříž, který nám už vyřezala či vytesala spousta umělců. Herci a kamera vynikající. (03.06.2023)

Na to, že film staví na obrazové stránce, je vizuál dost mizerný. Pár zdařilých záběrů nemůže omluvit zvolený formát 4:3, který naprosto nebyl využit. Dobrá, berme ho jako pokus o jinakost. Film se za patetických řečí a neskutečného přehrávání především Dafoa, u nějž nejsem na špatné výkony zvyklá, pomalu dotřepe k celkem zdařilému závěru. Jako pokus o biblické podobenství příchodu mesiáše film selhává ve zbytečně ukřičených a ordinérních scénách. Brát snímek jako sondu do postupně selhávající mysli bohužel též nelze. Eggers vrtošivě přeskakuje mezi jednotlivými polohami a snaží se předvést příliš mnoho. A výsledek bohužel odpovídá jeho tvůrčí nezkušenosti, kdy se proximálně soustředí na plytké zobrazovaní rozporů Tomovy mysli, aniž by se zaobíral konotacemi jejich vzniku. Připouštím, že je pro mne coby skalního ateistu složité nechat se unášet na liturgických vlnách tohoto značně náboženského díla. Uznávám, že k fanatickému uctívání boha jistá dávka přepjatosti patří, ale já se s hereckou manýrou vhodnou do o století staršího filmu těžko smiřuji, byť rozumím tomu, že Eggers prakticky vše podřídil tomu, aby film předstíral dobu dávno minulou. Tento snímek s díky přenechám všem učenlivým žákům katechismu, pro mě je škoda, abych jim ho okoukávala. (02.12.2020)