Kono sekai no katasumi ni

Je to taký dokumentárny film o živote obyčajných Japoncov počas druhej svetovej vojny. Bolo nám ukázané ako funguje spoločnosť a rodinný život, aké všelijaké povinnosti boli pri staraní sa o domácnosť a postupne ako vojna postupovala, aj ťažké zmeny ktoré priniesla. Bolo zaujímavé pozerať sa na to ako sa vtedy žilo – ak je táto reprezentácia reálna – ale nevýrazné postavy a chýbajúca zápletka na mňa pôsobili trochu nudne. Druhá polovica stopáže jednoznačne prebila pomaly sa vlečúci a nič sa nedejúci začiatok. Vojna prišla už priamo do mesta a začali sa diať veci a takisto začala vyplavovať na povrch psychológia postáv. Bolo to neskutočne silné a emocionálne a zvlášť kvôli tomu, že sme vedeli čím sa vojna v krajine vychádzajúceho slnka skončila a týmto zdrvujúcim poznaním budúcnosti deja mi skoro puklo srdce. Kvôli menej výraznej prvej polovici hodnotím troma hviezdami. (20.05.2019)

Zatímco Evropu trhá na kusy druhá světová, na malebném Japonském venkově se žije jako každý jiný den. Ale ne napořád. Čím víc se blíží konec války a čím častěji zazní slovo Hirošima, tím víc je nám připomínáno, co musí nevyhnutelně přijít. Rozjezd možná pomalý, ale o to víc člověka později mrazí v zádech, především z toho, jak nenásilně a přirozeně je vše prezentováno, na rozdíl od např. podobného, ale po celou dobu silně emocionálně vydírajícího Grave of the Fireflies. Slzné kanálky každopádně pročistí stejně. A k čemu všechno to lidské utrpení nakonec bylo? 8/10 (11.05.2021)

Filmový Slice of life o obyčejném životě na neobyčejně zasáhnutém místě během druhé světové války. Mnoho příběhů o této tématice bylo již napsáno a natočeno, ale tento se věnuje té nenápadnější, civilní stránce a pohledu na hrůzy a dění během válečného stavu. Hrdinka Suzu je dokonalou reprezentací nevědomosti a celkové nemohoucnosti téměř cokoliv ovlivnit a tak jsme svědky koloběhu života, ve kterém se snažíte den co den žít a přežít do dalšího dne, bez jakékoliv představy co bude zítra. Velmý pomalý tok děje je tomu přizpůsobený a nemíní zrychlit, protože ať se v našem životě děje cokoliv, čas plyne stále dál konstantním tempem. Tento fakt by mohl mnoho diváků odradit, protože některé pasáže jsou doslova prachobyčejné (což film chce velmi důrazně znázornit) a málo vypovýdající, což naopak právě ocení milovníci klidného SoL žánru. Dočkáme se i údernějších momentů, kterých není mnoho, ale rozhodně píchnou u srdce. Je evidentní, že toto není středobod či záměr snímku a nesnaží se tragických okamžiků nebo jejich nadměrným protahování využít a zneužít k ždímání divákových emocí. Jisté velmi předvídatelné události se stanou a je jen na nás se s tím vyrovnat a jít dál, což je hlavní, i když ne tak výrazné poselství. Mírné zklamání vyjádřím na úkor tématiky kresby a snění, které tu bylo mírně načrtnuto, ale dle mě trestuhodně nevyužito. Poměrně jednoduchoučká kresba slouží jako ideální zosobnění prostého života, ale zároveň nás svou roztomilostí a poetikou chrání a kontrastuje s okolní válkou. Trochu bíce jsem i očekával od hudební stránly po velkolepém vstupu úvodní Adeste Fideles, ale dalších velkolepých znělek už jsme se nedočkali. Celkově to není špatný film; jen je trochu nevýrazný, na onu tématiku neúderný a pro mnohý může být až nepříjemně zdlouhavý. Je to hlavně o uvolnění a civilního pochopení života, jeho možností a následky neduhů v okleštěném světě války. Jednoduché to totiž nikdy není. Slabší 4* (04.04.2018)

Vidieť v našich kinách anime je vzácna šanca, ktorú neradno zmeškať. V tomto kúte sveta plynie pomaly, ukazuje každodenný život bežných Japoncov na vidieku v šťastných a potom i v menej šťastných (vojnových) časoch. Po Bosom Genovi a Hrobe svetlušiek je toto moje tretie anime v kine o zhodení atómových bômb na Japonsko. Vždy je to sila a vždy je to veľmi smutné. (Kino Slovan, Košice - Art Film Fest - 23.6.2017) (01.07.2017)

2,5  "Did you bring an umbrella?" "I brought a brand new one." "Can I open it?"  Poetický príbeh o neustále zasnívanej dievčine s hlavou v oblakoch v ťažkých a tragických vojnových časoch. Ten preexponovaný obraz a tá trhaná animácia mi nepripadajú veľmi vábne, zrejme mám majstrom Mijazakim latku nastavenú príliš vysoko. Ani rozprávanie príbehu nie je 100-percentné, zdá sa mi dosť chaotické a akési unáhlené, čo je v rozpore s poetickým duchom filmu. Mám ale podozrenie, že za to môže necitlivý strih (videl som 129-minútovú verziu, v ktorej chýba oproti plnej verzii celá pol hodina). Najsilnejší je film v závere, kde sa napätie stupňuje, ako sa blíži deň D a hodina H (H ako Hirošima). (29.12.2021)