poster

Můj neznámý vojín

  • Slovensko

    Môj neznámy vojak

  • Velká Británie

    My Unknown Soldier

Dokumentární / Experimentální

Česko / Slovensko / Lotyšsko, 2018, 79 min

Režie:

Anna Kryvenko

Scénář:

Anna Kryvenko
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • progression
    ***

    Přiznám se bez mučení, že na tento koprodukční film jsem byl hodně zvědav. Ano, byla tam spousta zajímavých dobových i novějších záběrů (i originálních), mnoho zajímavých informací (i dříve "utajovaných"), osobních vzpomínek, monologů i dobových záznamů, určitě to tvůrcům (titulky všech "spolupracovníků" trvaly docela dost dlouho ...) dalo spoustu práce, jenže chvílemi mi to připadalo (i kvůli střídání časových rovin) poněkud matoucí. A výsledný dojem a výsledek tím pádem podobný tomu jako když pejsek s kočičkou pekli dort ... Anebo mi ještě nedošlo to experimentálno :-?(20.8.2018)

  • hiczech
    *****

    Dokážu si představit, jak rozhodí obyčeného, mladého člověka odkudkoli, když je vhozen někam, kde není doma a kde ani být nechtěl. Taky už vím, k čemu slouží propaganda a lži. Historie se bude opakovat, protože to funguje... třeba zrovna na Krymu. A co dokáže dav? Staň se davem. Nech se jím vést a poznáš svoje pravé já. Máš-li svědomí, budeš se divit.(20.8.2018)

  • Othello
    *****

    Smutná a vzácná upomínka na vojáky okupačních vojsk a zároveň obžaloba kolektivní viny, kulminující děsivým vyprávěním o slovenském lynči ukrajinské ženy po příjezdu vojsk. V centru zájmu je zde často opomíjený fakt, že vojáci, jež z rozkazu napadli Československo, měli vtlučeno do hlavy, že jedou potlačit ozbrojenou fašistickou kotrarevoluci a po příjezdu zažívali naprostou deziluzi, která vedla až k tomu, že po prvním týdnu byli demoralizovaní muži odesláni zpátky a vyměněni za nové. Film se zaměřuje na jejich zmatené tváře, skleslé vědomím, že oni nebudou vítáni jak jejich otci polibky a květinami, ale nenávistí a nepochopením. Ve chvílích kdy film jen dávkuje záběry z 21. srpna a sleduje výrazy okupantů, je nejsilnější. Problém nastává opět s overvoicem autorky, protože s osobními vstupy mladých autorů, který z toho prostě vždycky vypadnou jak důležitý cucáci, mám potíž. Metoda dokumentu tak mimo jiné i trochu zastírá, že ačkoli jeho příslib je jisté pátrání v historii po něčím osudu, celé toto pátrání vypadá asi tak, že jeden den se režisérka o neznámém vojínu dozví a jiný den jí matka řekne, kdo to byl. Nicméně ono smíření v šeru na konci pro mě (i díky výbornému dark ambientnímu sountracku) bylo prazvláštně funkční. Moje první investovaná stokoruna do dafilms.cz nedopadla vůbec zle.(16.11.2018)

  • xxmartinxx
    ***

    Zaručeně nejhorší věta, kterou může režisérka začít dokument, je: "Dnes jsem se rozhodla psát si deník." Ježiš. V tu chvíli už je to tak nějak jasný. Fakt bych chtěl, aby to bylo lepší, ale ta neschopnost rámovat film jinak než tím nejbanálnějším způsobem je prostě smrtící. Lidi zajímá to téma, ne režisérčin deníček. A tím neříkám, že není možné točit o sobě, nakonec to dělá vždy každý. Ale existuje víc než jeden nejpřímočařejší způsob, jak to dělat.(19.11.2018)

  • thoreau
    *

    Velice odfláknuté dílo. Myslím si, že největší vinu nese producent, který dovolil, aby se film zbytečně natahoval do celovečerní délky neustálým opakováním stejných záběrů a zpomalováním. Vše běží ve stejném tempu, bez jakékoliv gradace a viditelného záměru. Záměrem je prostě jen udělat film, směsku vizuálu, únavné hudby a občasného amatérského komentáře autorky. Ale účel je splněn, producent i režisérka se díky smutnému výročí okupace proznámí a příště budou snadněji shánět peníze na další projekt.(28.10.2018)