Extremity

Opět klasická nízkorozpočtová sračka s otřesnou kamerou z Kanady. Už mě moc nebaví se dívat na takový hovna v dnešní době, které by oslovily diváky možná 20 let nazpátek a ani možná to ne. Lesbička má trauma z dětství a tak zkusí odlišnou terapii, která jí během několika vteřin v závěru změní na zabijácké monstrum úúú. Gore amatérské, ze strany režiséra něco odvážného, co by stálo za řeč neuvidíme, nedoporučuji. (66. hodnocení) (19.11.2018)

Pravda je,že tento horůrek nepostrádá linii děje a jde si precizním způsobem za svým.Herecky a vizuálně na úrovni,čímž DiBlasi potvrzuje ,že ví co chce a jak prodat svůj zlepšující se talent a to je dobře..Na pomoc si vzal Šimona Sayce,hlavního tvůrce masek původního hororu Hellraiser a to byl velmi dobrý tah.Ikdyž film někdy chvílemi pocitově upadá,bravurním střihem DiBlasi nakopne děj znovu,takže pozornost si určitě zachová. (05.10.2018)

Ženská se přihlásí do pořadu, který zbavuje lidi svého strachu. Jelikož je psychicky a nervově labilní tak toho má více zneužíval a mlátil ji otec matka umřela na rakovinu nebo se zabila a má klaustrofobii. Tak se tam přihlásí, aby jí toho zbavily, ale čím je dále v té show tím více jí hrabe až jí přeskočí. Celý film zachraňuje posledních cca 20 minut do té doby to za moc nestojí uvidíme jeden zhruba 3 minutový waterboarding jedno zavření do rakve a že na ni někdo vybafne a jedno topení ve vodě (nějak nechápu jak jí to mělo pomoct, aby se nebála a opodstatnění těch scén stačilo tam rovnou dat to co bylo na konci) . Pak se to rozjede, ale tu nudu už to vyvážit nedokáže. 40 procent (26.12.2018)

Od prvních minut jsem si nadával, že jsem si pustil tak příšernou debilitu. Debilitu s debilním námětem, debilním dějem, debilní režií, debilní ruční kamerou, debilním střihem a s debilními postavami, které hrajou debilní herci. Každou chvíli se u mě dostavoval pocit svíravé trapnosti a štítivosti za debilní výjevy na obrazovce a kdybych mohl stiskem tlačítka vymazat tuhle amatérskou, plytkou, rádoby šokézní debilitu ze světa i spolu se všemi jejími tvůrci, neváhal bych ani vteřinu. Iritují mě duchoprázdné pitomosti pro týnejdžry, které se odvažují tvářit jako cosi myšlenkově hlubokého a existenciálně závažného. Posledních ca dvacet minut můj odpor ale poněkud zmírnilo, i když si pořád nemyslím, že moje předchozí divácké utrpení za těch několik krvavých momentů stálo. (20.11.2018)

Holka trpící řadou fóbií se jim rozhodne čelit tím, že si prostřednictvím zvrácené hry prožije všechny hnusný věci, které se jí děly v dětství. Ten koncept možná není úplně originální, ale DiBlasimu se zpracování povedlo. Asi největší devízou je tempo. Hlavní hrdinka prožívá kolotoč teroru, občas se vrací do minulosti, která nebyla o nic lepší a objevují se i prostřihy ze soukromí či terapeutických sezení, které celý příběh dokreslují. Šťastná ruka zafungovala v případě obsazení Dany Christiny. Bavila mě i partička provozující celou hru. Její členové nebyli pouhými mučiteli skrývajícími se za maskou, ale konkrétní lidé s náznakem charakteru. A nakonec se povedlo i zabudování japonského štábu, který to celé dokumentoval. Vizuální stránka věci se také vydařila a fajn je i našláplá muzika. Milovníci gore si na své zase tolik nepřijdou, ale to tady není až tak důležité. Konečně důstojné navázání na výbornou Noční směnu. 85% (11.11.2018)